Už když vás zvou slibem, že „za použití nejmodernějších počítačových technologií a dramatického příběhu rekonstruuje film události vedoucí k jednomu z nejvýznamnějších nálezů moderní historie“, je třeba mít se na pozoru. Také prohlášení, že se „odhaluje tajemství“ čehokoli, třeba starověkého Egypta, je lepší se předem nevzrušovat.
Kdo setrval na prvním uvedení novinky IMAX Mumie 3D: tajemství faraonů, užil si nepochybně velkolepý zážitek z velkoplošné projekce a možnost plasticky pozorovat odhalenou mumii faraona Ramesse II. Jak pravil režisér snímku Keith Malton: „Kdo by nechtěl vidět 3000 let starého faraona na plátně, které je velké jako sedmipatrový dům?“ Škoda, že 3D filmy při tak skvělých technických možnostech mají obvykle tak málo uměleckých ambicí. Škoda, že se skoro vždy projeví fakt, že trojrozměrný formát nesvědčí jinému než dokumentární obsahu. Konkrétně u této čerstvé novinky: vzrušující téma, na slovo vzatí odborníci, skvělé záběry rekonstruující objevení hrobky čtyřiceti mumií, z nich dvanácti králů -a k tomu naivní dotáčky a neumělé hrané prvky. Proč nezůstat u čistě dokumentární formy, proč zajímavé informace ředit hrou na realitu? Tu přece nečekají ani děti, k nimž se filmaři obracejí.
Snímek, jenž má být „zčásti historickou výpravou a vědeckým dobrodružstvím“, je opravdu jen zčásti únosný. Zcela neúnosná je ale forma, jakou byl film uveden při společenské premiéře: pro jednu moderátorku je středověk jako starověk, druhá má potíže mluvit před velkým auditoriem, pořadatelé dovolí, aby předního egyptologa uváděla trapně neinformovaná a naprosto hloupě se projevující muzikálová zpěvačka -snad že je na mateřské a měla čas.
O autorovi| Marta Švagrová, redaktorka LN
