Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr. (1969)Egyptolog a archeolog, dlouholetý ředitel Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Vede české výzkumy v Egyptě a Súdánu. Těžiště jeho archeologické činnosti spočívá ve výzkumu lokality stavitelů pyramid v Abúsíru nedaleko Káhiry. Je nositelem mnoha prestižních mezinárodních cen za svou činnost ve vědě. Kromě egyptologie, kde se mimo jiné zaměřuje na období stavitelů pyramid, historii a archeologii 3. tisíciletí př. Kr., se dlouhodobě zabývá multidisciplinárním studiem fenoménu kolapsů, vzestupy a pády komplexních civilizací. Jeho teorie a jejich aplikace vzbudily velký zájem i na mezinárodních fórech OECD, v podnikatelské sféře i v médiích. |
Lidovky.cz: Co nejdůležitějšího jste se za čtyři roky natáčení filmu vy sám dozvěděl?
Mohl jsem na vlastní oči vidět společnosti, které žijí naprosto odlišným způsobem, a přesto si ověřit, že i u nich platí pro jejich vývoj teorie skokových změn a sedm zákonů (viz infobox). To byla zřejmě ta nejdůležitější část natáčení pro mě. A rovněž zjištění, že obvykle věci dopadají dobře. To je ta naše „dobrá zpráva o konci světa“. Stejně důležitá ale byla i osobní stránka, kdy jsem během těchto cest mohl potkat spoustu úžasných lidí.
Lidovky.cz: Změnil se nějak váš pohled na egyptskou civilizaci, jíž jste zasvětil svůj profesní život?
Změnil se velmi. Za skoro třicet let, co se jí mohu věnovat profesionálně, se moje pozornost samozřejmě postupně přesouvala od specifických menších témat k větším, od oboru jako takového k mezioborové spolupráci, a nakonec i ke srovnávacímu studiu civilizací v dlouhých časových horizontech. Vždycky jsem za nalézanými prameny viděl konkrétní lidi, dnes k tomu přistupují i v rovině obecné teorie.
Archeologie je zatím jediný způsob, jak cestovat časem do minulosti člověka. A to je velké privilegium. Pokud jde o staroegyptskou civilizaci jako takovou, stále mě fascinuje jako předmět studia s mnoha záhadami, kde je možné každý rok učinit fantastický objev, který nám odhalí další nepoznané stránky této první teritoriální civilizace planety Země.
Lidovky.cz: Vidíte nějakou podobnost mezi osudy egyptské a naší civilizace?
Každá civilizace se vyvíjí specificky svou cestou, přitom ale pro všechny kupodivu platí již zmíněných sedm zákonů. Ty lze objevit ve všech bez výjimky. Každá civilizace se dostává do krize ne jedním, ale zpravidla synergií hned několika negativních faktorů, které na sebe vzájemně působí.
Typicky to například může být nárůst mandatorních výdajů, drobící se společnost v důsledku činnosti zájmových skupin, ztráta vize, obecně uznávaných norem a hodnot, nedostatek zdrojů energie k dalšímu rozvoji, a naopak jejich pohlcování neproduktivním systémem nebo ztráta skutečného leadershipu. Zda tyto symptomy vykazuje i dnešní doba, ponechávám na laskavém čtenáři.
Sedm zákonů vývoje civilizace1. Všechny civilizace jsou konečné v čase i prostoru. Na jejich začátku i konci obvykle stojí konflikt. 2. Faktory, které přivedou civilizaci na vrchol, jsou obvykle těmi, které ji přivedou do krize či kolapsu. 3. Ke změnám ve vývoji společností a civilizací dochází skokově a obvykle je odstartuje náhodný spouštěč, který ale nelze považovat za příčinu. 4. Vývoj každé civilizace je determinován technologiemi a zdroji energie. Bez objektivně levné energie civilizace nemůže růst. 5. Každou civilizaci udržuje při životě funkční společenská smlouva, která v praxi znamená především vzájemnou kooperaci mezi elitami a většinovou populací. 6. Každá civilizace či společnost je založena na sdílených hodnotách a implicitním právu, leadershipu a vizi. 7. Úspěch každé civilizace závisí na její schopnosti adaptace na proměňující se přírodní prostředí. |
Lidovky.cz: Domníváte se, že naše civilizace je na konci svého „působení“, případně kolik jí ještě dáváte času?
To nezáleží na mně, ale na každém z nás. Je to ostatně další poselství našeho filmu. My jsme tvůrci naší budoucnosti, nikdo jiný to v rukou nemá. Naše jediná šance na úspěch je stát se v mnoha ohledech civilizací globální. Nemyslím tím hamburgery, ale naše vize a cíle – v oblasti životního prostředí, vzdělávání, rovnosti příležitostí, chudoby či nemocí. Problémy ale zároveň hromadíme, a proto bychom se měli probrat rychle. Tím spíše, že dnešní doba je prodchnuta specifickými tendencemi a je třeba mít se velice na pozoru – před některými tendencemi i některými lidmi.
Lidovky.cz: Z čeho bychom si na příkladech zaniklých civilizací měli vzít největší poučení?
Poučení nevím, ale inspiraci určitě. Uvedených sedm zákonů totiž, jak se zdá, platí vždy a všude a svým způsobem poskytují návod, na co se ve společnosti zaměřit. Jejich aplikace by mohla podstatně snížit cenu za krizi. Krize jsou totiž nevyhnutelnou součástí každé společnosti. My máme s tím, co víme, tu nejlepší výchozí pozici. Ale je tu jedno úskalí: použití těchto zákonů není totéž, jako se snažit udržet systém v krizi při životě stále novými a novými opatřeními v rámci stávajícího paradigmatu. Ukazuje se totiž, že jakýkoliv pokus o nastavení životnosti upadajícího systému takovým způsobem jen urychluje celý proces jeho kolapsu.
Lidovky.cz: Jak vidíte budoucnost lidstva a celé planety?
Jako člověk a vědec dobře, protože věřím, že myšlenky těch nejlepších se prosadí a že nakonec dosáhneme celoplanetární spolupráce. Jinak totiž neskončíme dobře. Tento cíl ale vyžaduje, aby každý v nás sobě probudil svou odpovědnost nejen za své nejbližší okolí, ale i za tuto planetu jako takovou.
