V posledních desetiletích neustále přibývá archeologických dokladů o průběhu pohřebních rituálů, které poměrně výrazným způsobem pozměnily naše poznání. Vypovídají totiž o zcela jiném „světě“, než jaký ukazují „oficiální“ texty dochované na stěnách hrobek hodnostářů, popisující a vyobrazující ideální stav a podobu rituálů, jež však ve skutečnosti nemusely být, a také nebývaly, dodržovány.
Archeologie nám tak odkrývá „lidský“ rozměr zamýšleného ideálního stavu. A pro nás má obrovský význam, že se na rozšíření poznatků výrazným způsobem podepsala i česká egyptologie a její výzkumy v Abúsíru.
Téměř výlučně se tyto nálezy pojí se závěrečnými fázemi pohřební ceremonie, tj. s ukládáním těla a výbavy do podzemí hrobky a se zádušním kultem. Po uložení těla do pohřební komory byla přístupová šachta zasypána a v kapli začal zádušní kult.
Ačkoli o této fázi – zasypávání šachet – nemáme žádné písemné zprávy, je zcela zřejmé, že ho rovněž musely doprovázet rituály a pronášení formulí. O jejich vnějších projevech nás informuje právě archeologie – v pohřební šachtě soudce Intiho v jižním Abúsíru (6. dynastie) byl nalezen soubor předmětů, jež zde musely být umístěny při jejím zasypávání záměrně a s velkou péčí, neboť jedním z nich byly i dvě nevypálené chlebové formy, které by se při neopatrném zacházení rozpadly.
Jakkoli by se tedy zdálo, že šachta nebyla porušena zloději, pohřební komora byla vykradena, do sarkofágu byl vysekán otvor amumie soudce byla roztrhána na kusy. Co však bylo nejdůležitější: k tomuto „znesvěcení“ muselo dojít před zasypáním šachty, tj. před rituálním uzavřením hrobky. Navíc, v okamžiku, kdy vykradači prohledávali mumii, aby nalezli cenné amulety a šperky, její měkké spoje ještě držely pohromadě, tedy muselo k tomu dojít záhy po mumifikaci. A tento nález není na abúsírsko-sakkárské nekropoli ojedinělý. Nabízí se tedy poměrně neradostná představa: zatímco zádušní hostina pomalu končí, pozůstalí a hosté odcházejí a v kapli probíhají přípravy pro započetí zádušního kultu, pod pláštěm noci v šachtě, zasypané snad jen do určité výšky, pracují zloději. Nemají mnoho času, jen do svítání, a tak proklouznou do pohřební komory, odnesou veškeré cenné kusy z pohřební výbavy, vlámou se do sarkofágu a zničí mumii zemřelého soudce. Po opuštění komory zahladí veškeré stopy po své přítomnosti a nechají nic netušící dělníky příští den dokončit zasypání šachty.
A snad nebudeme příliš popouštět uzdu naší fantazii, budeme-li předpokládat, že se vše dělo za vědomí strážců pohřebiště a snad i samotných kněží, kteří za úplatu, všudypřítomný „bakšiš“, přivřeli obě oči.
***
Strážci pohřebiště i samotní kněží možná za úplatu přivřeli obě oči
Knihu Petry Maříkové Vlčkové a kolektivu nazvanou Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů vydalo nakladatelství Libri. Text vybrala redakce Lidových novin.
