Tyto stránky přinesly text popisující boj o emisní povolenky. Obsahoval pozoruhodnou větu: „Můžeme aspoň konstatovat, že ta teorie (globální oteplování) je pořád ještě ve stadiu nepotvrzené hypotézy.“
Pokud by autor tuto větu myslel vážně a doslova, pak musíme odpovědět: Nemůžeme.
Veškerá věda je „hypotéza“, tedy více či méně uznávaný model, který funguje a na němž se většina vědců shodne. Málokdo si myslí, že objevil neměnný „zákon“, jako když archeolog najde pod pískem dokonalé zachovalé město. Dnešní vědci ví či tuší, že jejich „zákony“ jsou spíše dobře fungujícími aproximacemi uprostřed pozoruhodného vesmíru.
Stačí připomenout klasickou, newtonovskou fyziku: ačkoli tento model úspěšně používáme v každodenním životě, jako univerzální model je nepoužitelný. Neobstojí ani v „malém“ světě elektromagnetického pole (jak zjistil James Clerk Maxwell už v roce 1865), ani ve „velkém“ vesmíru. Astrofyzici už v 19. století zjistili, že planeta Merkur není tam, kde by podle jejich výpočtů měla být. Domnívali se proto, že za odchylku může zatím neobjevená, skrytá planeta Vulkán (od ní je známý Vulkán ze Star Treku). Teprve Albertem Einsteinem předpovězené zakřivení prostoru v blízkosti extrémně hmotného tělesa odchylky v dráze Merkuru vysvětlilo.
Neberme nikomu právo na názor. Třeba když kolega napíše „plynovod Nord Stream je největším německo-ruským projektem od paktu Molotov–Ribbentrop“, můžeme sice považovat přirovnání za přehnané (intifáda je také největším organizovaným zabíjením Židů od Hitlerova konečného řešení), ale pravdivé – podle dostupných informací o žádném větším společném projektu Ruska a Německa nevíme.
Zato existence globálního oteplování, respektive pozitivní klimatické oscilace je hypotézou, na níž se shodne naprostá většina vědecké obce. Data jsou neúprosná. Spory a hádky proto začínají až o řád níže. Výrazně většinová, ale již nižší shoda panuje i v odpovědi na otázku, do jaké míry klima ovlivňuje člověk.
Nejasné je pak modelování budoucnosti. Proto je těžké spočítat a rozhodnout, zda se máme pokoušet tuto změnu zmírnit, nebo zda je moudřejší se přizpůsobit. A bouřlivá neshoda panuje nad klíčovým dilematem „jak odpovědět“. Tedy zda drastickým omezováním emisí (a tudíž průmyslu), jak si přejí radikální ekologisté, nebo zda investovat do jiných řešení, jak navrhuje třeba guru všech skeptiků Bjorn Lomborg, nebo zda se máme soustředit jen na prostou adaptaci lidstva na nové podmínky.
Málokterá vědecká teorie má stoprocentní podporu. Ale když někteří lidé označují fotografie planety z vesmíru za falza a fosilní nálezy rodu Homo za nic neříkající sbírku kostí, označíme proto astrofyziky i evoluční biology za „režimní“ vědce?
Jistěže lze najít vědce, kteří tvrdí, že se s klimatem nic neděje. Ale je jich opravdu málo. Stejně jako někteří stále vyznávají, že nemáme s lidoopy lautr nic společného.
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor LN
