Legenda o jeho problémech s počty vznikla zřejmě kvůli pozdější změně ve známkování.
Přesto pokud má dítě ve škole problémy s matematikou, nemusí to znamenat, že se ji nenaučí do konce života. Dokazují to příběhy jiných význačných vědců, kteří své původní nedostatky překonali samostudiem. To byl případ významné americké osobnosti 18. století, vynálezce, vědce a státníka Benjamina Franklina. Když navštěvoval krasopisnou a početní školu, matematika mu nešla. Nejen proto, ale i z finančních důvodů tuto školu opustil a učil se na tiskaře.
Se svými nedostatky v matematice se ale nesmířil. Budoucí vynálezce hromosvodu se v šestnácti letech sám pustil do učebnice aritmetiky, kterou si prostudoval. Dál se věnoval algebře, geometrii a v pozdějším věku se hodně zabýval studiem a výzkumem elektřiny.
V knize Příběhy české vědy se dočteme, že podobným vývojem s matematikou prošel i významný astronom a astrofyzik Jiří Grygar. „Když mi bylo deset let, měl jsem potíže s matematikou,“ cituje jej autor knihy Karel Pacner. Už v té době byl přitom Grygar hvězdami uchvácen.
Přestože jeden čas přemýšlel, že se bude věnovat jinému oboru, nakonec naštěstí boj se studiem matematiky nevzdal.
„Měl jsem strach, že na astronomii nebudu stačit. Co teď? Měl jsem rád češtinu, sloh, moje maminka učila kromě dějepisu a tělocviku taky češtinu... Co kdybych se stal novinářem? To by bylo východisko. Přesto jsem to zkoušel s matematikou dál. O prázdninách jsem si vypůjčil sbírku úloh z matematiky pro první třídu gymnázií a přepočítal všech asi tisíc příkladů,“ vypráví Grygar v uvedené knize.
