KOMENTÁŘ
Píše se rok 1941, dva roky zuří světová válka a na Harvardově univerzitě obhajuje svou doktorskou práci mladý adept ekonomické vědy. Komise, která ho má zkoušet, je více než elitní - Wassily Leontief a Joseph Schumpeter, jedny z nejzářivějších hvězd ekonomického nebe. Přesto se traduje, že na konci zkoušky nebylo zřejmé, kdo je zkoušející a kdo zkoušený - tak brilantní byly odpovědi nadaného studenta, který se měl později co do vlivu a dopadu své práce svým učitelům minimálně vyrovnat. Tím studentem byl tehdy šestadvacetiletý Paul Samuelson, který o víkendu došel na konec své životní pouti.
Samuelsonova dizertační práce, mimochodem jedna z nejslavnějších dizertací v dějinách ekonomické vědy, se stala jádrem pozdějších Základů ekonomické analýzy (1947), pravděpodobně nejdůležitější Samuelsonovy knihy -knihy, která otevřela novou éru ekonomie. Základy však zdaleka nebyly Samuelsonovým prvním příspěvkem ekonomické vědě: ten přišel již o deset let dřív, kdy ještě jako dvaadvacetiletý významně zdokonalil teorii spotřebitele. Další příspěvky následovaly - od teorie veřejných statků přes ekonomii blahobytu, teorii výroby a kapitálu až k teorii mezinárodního obchodu. Samuelson nechal stopu prakticky všude a shrnout veškeré jeho příspěvky by vyžadovalo spíše zvláštní vydání než jeden novinový článek. Patřil ke generaci ekonomů, kteří nebyli úzkými specialisty v jednom oboru, ale kteří se snažili obsáhnout celou disciplínu. Jeho následovníci mají tu smůlu, že žijí v době, kdy je něco podobného vzhledem k šíři záběru moderní ekonomie již prakticky nemožné.
Nejen teoretik Jeho největším příspěvkem však nebyly ani tak dílčí teorémy, se kterými přišel; byl to především jeho přístup k ekonomii. Inspirován teoretickou fyzikou, oním vzorem, ke kterému mnozí ekonomové často vzhlíželi jako k prototypu opravdové vědy, Samuelson ekonomickou teorii významnou měrou formalizoval. Ukázal, že na většinu problémů ekonomie lze nahlížet jako na problémy maximalizace. Vpustil do ekonomie matematiku a její nástrojový aparát v dosud nebývalé míře, čímž jí dle mnoha svých kritiků prokázal medvědí službu. V roce 1970 získal Samuelson Nobelovu cenu za ekonomii, mimochodem tři roky poté, co ji získal jeho učitel Leontief.
Samuelson však nebyl jenom teoretik. Pravidelně například publikoval sloupky v časopise Newsweek. Svou největší slávu si však vydobyl na poli popularizace ekonomie jako studijního oboru. Jeho schopnost podat ekonomii srozumitelným způsobem z něj učinila autora vůbec nejúspěšnějšího úvodu do ekonomie druhé poloviny dvacátého století. Jeho opakovaně vydávaná učebnice (v pozdějších vydáních se spoluautorstvím Williama Nordhause) ovlivnila i generace našich ekonomů a donedávna byla povinnou četbou českých studentů ekonomie.
Samuelson se prakticky od začátku přiklonil k ekonomické doktríně, která v době jeho vrcholného intelektuálního vzepětí zcela dominovala - nejrůznějším podobám keynesovské ekonomie. Ta byla již nejpozději od sedmdesátých let vystavena tvrdé kritice i ze strany ekonomů hlavního proudu, přičemž pravověrní liberálové jí nemohli přijít na jméno od samého začátku. Dnes není sporu, že mnohá základní východiska této ekonomické teorie jsou mylná či se významně míjejí s realitou.
Přesto byl Samuelson až do své smrti respektován a nepatřil mezi ty, kteří by byli přijatelní jen pro jednu generaci ekonomických teoretiků i praktiků hospodářské politiky a všichni další by se vůči nim ostře vymezovali. Vysvětlení lze hledat v tom, že Samuelson nepatřil mezi dogmatiky a byl schopen svůj pohled pod vlivem vývoje modifikovat, a dokonce i poměrně zásadně přehodnotit. Nevyhnul se obviňování z ustupování dobovým trendům, ale právě díky tomu byl široce respektovanou autoritou a aspoň v některých výsecích ekonomie po takřka půlstoletí respektovanou osobností.
Paul Samuelson zemřel v neděli, ve věku devadesát čtyři let. Zemřel v době, kdy umírá i jeho ekonomie. Nastupují nové směry a definitivně zjišťujeme, že si nevystačíme s nástroji, které nám Samuelson odkázal. Je velmi pravděpodobné, že za několik desetiletí z jeho odkazu zůstane v ekonomii pouze málo a jeho jméno se zařadí mezi úspěšné popularizátory této vědní disciplíny spíš než mezi ty, kteří ji zásadním způsobem posunuli. To však nic nemění na tom, že odešla jedna z nejvlivnějších postav poválečné ekonomie.
***
Svou největší slávu si vydobyl na poli popularizace ekonomie jako studijního oboru. Jeho schopnost podat ekonomii srozumitelným způsobem z něj učinila autora vůbec nejúspěšnějšího úvodu do ekonomie druhé poloviny dvacátého století.
O autorovi| LADISLAV TAJOVSKÝ ekonom MAREK HUDÍK ekonom Autoři působí na CEVRO Institutu a NF VŠE
