Pondělí 20. března 2023, svátek má Světlana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Elektrárnou Evropy

Česko

POZNÁMKY

Vývoz elektřiny sám o sobě není nutně zlo

Než položíme lákavé rovnítko mezi tvrzeními „jsme elektrárnou Evropy“ a „jsme zaostalou zemí“, je zapotřebí připomenout několik okolností.

To, že elektrárny tu jsou déle než třeba nanotechnologie, neznamená, že výroba elektřiny je odvětví, jehož čas minul. Díky tomuto kulturně založenému omylu je naopak reálné, že mnohé země pozdě zjistí, že nemilovaný obor fatálně zanedbaly, a dojde na slova šéfa britské přenosové soustavy Steva Hallidaye, který předvídá, že po roce 2020 budou výpadky běžným jevem a vládní regulátor bude určovat, kdo, kdy a za kolik dostane v závislosti na své „sociální užitečnosti“ přidělenu elektřinu. Německo v rámci postfukušimského zkratu odpojilo jedním vrzem pět procent své energetické kapacity, čímž se z něj stane čistý dovozce. Pokud by odpojilo veškeré jaderné zdroje, muselo by dovézt zhruba pětinu své spotřeby. Odkud ji doveze?

To by nás nemuselo vzrušovat, nebýt toho, že náš trh je dobře integrován zrovna s drahým německým, méně už třeba s levnějšími polskými nebo ukrajinskými zdroji. Takže zdražení, které na sebe uvalili Němci, budeme platit i my. A to nejen v cenách elektřiny, ale případně i v tlaku na rozšiřování kapacit. Stát se tu ocitá ve velmi nezdravém konfliktu zájmů: na jedné straně je regulátorem, na druhé straně je akcionářem ČEZ, přičemž ta firma je tak mocná, že občas není poznat, kdo vlastní koho. Hrozí tak nebezpečí, že výsledná regulace energetiky a těžby nebude v nejlepším zájmu země.

To, že jsme „elektrárnou Evropy“ a stále ještě průmyslovou zemí, samo o sobě nemusí být špatné, a naopak za to v budoucnu ještě můžeme být vděčni. Záleží na tom, jak a za jakou cenu jsme se do tohoto postavení dostali.

Autor: