Straší-li teď někdo možným návratem komunistů, je to pokládáno za zbytečné přehánění. Jistě, hodně pamětníků si představí normalizaci, někteří i padesátá léta – třeba i proces s Miladou Horákovou, jehož 60. výročí připadá na pondělek. Jenže poprava české političky by ani při vítězství KSČM už nehrozila. Máme-li hledat v těch dávných dobách reálnější poučení pro možnou většinu ČSSD a KSČM, najdeme je v detailu. Třeba v tom, kolik zdánlivě kovaných demokratů se s „novou, perspektivní vlnou“ bez ostychu sveze.
Před šedesáti lety, právě při procesu s Horákovou, zveřejňovaly jejich názory i Lidové noviny (tiskový orgán Svazu československých spisovatelů). Nenajdete tam výkřiky typu „Psovi psí smrt!“, ale hlasy téhle spodiny nejsou v dnešním kontextu tak zajímavé. Zajímavější jsou hlasy konjunkturálních elit. Přečtěte si, jak básník Jan Pilař srovnává Horákovou s K. H. Frankem, jak masarykovský právník Josef Tureček nehrozí zrádcům zákonem, ale „životním zájmem lidově demokratické republiky“, jak dcera básníka Vrchlického spílá třídním nepřátelům. Ta dáma přece byla bytostná demokratka a za komunistického puče jí bylo 62 let. Ale dva roky poté...
I dnes je užitečné připomínat oportunismus elit. Už nehrozí, že by básník psal poemu na Paroubka a Filipa či u soudu denuncoval jejich nepřátele. Jste si však jisti, že by nedenuncoval někoho, kdo třeba jen napíše Vojtěch „Falmer“ Filip? Jste přesvědčeni, že „nová, perspektivní většina“ ČSSD a KSČM by se současných elit nedotkla? Že elity by v ní viděly jen hrozbu, a nikoliv i svody? Pak vám můžeme vaši víru ve společenský pokrok jen závidět.
Čtěte „Před soudem lidu“ na straně 29
