Zítra oslavíme založení samostatného československého státu v roce 1918. Ve spojitosti s touto událostí se mi vždy vybaví největší Čech našich moderních dějin T. G. Masaryk. Tento velký člověk známý na mnoha úsecích své činnosti vždy měl na zřeteli pravdu a spravedlnost. V tehdy důležitých kauzách se dokázal postavit i proti většině veřejného mínění, když byl přesvědčen, že pravda je jiná (hilsneriáda, Rukopisy i různé filozofické polemiky). Jeho boj za pravdu musí být vzorem i v dnešní době, zejména v oboru soudnictví a práva, neboť bez pravdy není spravedlnosti.
Nejinak tomu je i v kauze žháři z Vítkova, ke které se chci jako právník vyjádřit dále.
Pravdivý obraz o skutkovém ději Při jakémkoliv právním posuzování trestné činnosti je nutné mít na zřeteli vždy pravdivý obraz o skutkovém ději, který se opravdu stal. V žádném případě nesmíme podléhat emocím, které pravdu hrubě zkreslují. Nyní se ve všech médiích objevují názory, které jsou vesměs emotivní, právní pravdu nehledají. Názory jsou až extrémní: jedni žhářům přejí trest smrti při pohledu na opravdu trpící popálené dítě. Jiní by je nejraději osvobodili, protože celá romská rodina žila jen ze sociálních dávek a trestné činnosti a i dům, ve kterém žili, si přivlastnili neprávem, a tak si nic jiného nezaslouží. Znovu se tedy dostávám k pravdě bez emocí, která jediná vede ke spravedlivému rozsudku. K dispozici mám díky médiím opravdu hodně úplných informací o celém soudním procesu včetně ústního odůvodnění vyneseného rozsudku z úst předsedy senátu. Tedy mohu se k věci poměrně kvalifikovaně vyjádřit coby právník s dlouhou životní zkušeností.
Zásadní význam má pro každou trestní kauzu správné zvolení právní kvalifikace. Tím rozumíme, zda děj tak, jak se odehrál, odpovídá tomu kterému trestnému činu, případně že neodpovídá žádnému. Pokud neodpovídá žádnému, obžalovaný je nevinný. Pokud některému odpovídá, je velmi zásadní, kterému činu odpovídá. A to zejména proto, že v trestním zákoně je také ke každému trestnému činu přiřazena výše a druh trestu.
A nyní se dostáváme k jádru celé věci. Při prostudování všech podkladů ke kauze žháři z Vítkova a zejména ústního odůvodnění rozsudku dospívám k závěru, že tak, jak se vskutku děj stal, neodpovídá trestnému činu, dle § 219 trestního zákona, vraždy (ve stádiu pokusu). Jak jsem již nastínil, jádrem každé kauzy je zdůvodnění soudu, proč ve skutcích obžalovaných spatřuje právě ten a ten trestný čin, a ne třeba jiný. A představte si, že ve zdůvodnění rozsudku se žádné zdůvodnění nenalézá, soud se jen omezil na konstatování, že obžalovaní (cituji): „... založení třech ohnisek požáru zvolili v úmyslu usmrtit osoby přítomné v domě...“.
Soudci se tedy ani nenamáhali zdůvodnit, proč rozhodli, že obžalované trestají za trestný čin vraždy. Z odůvodnění rozsudku však vyplývá skutková podstata jiných trestných činů, v úvahu připadá ublížení na zdraví dle § 222 a § 257 poškozování cizí věci (pod to spadá i žhářství). Tyto činy jsou v rozsudku podrobně prokázány.
Z historie známe žháře, kteří chtěli vraždit. Český šlechtic 15. století pan Půta Švihovský nechtěl zaplatit dělníkům za stavbu hradu, pozval je tedy do dřevěné stodoly na pohoštění. Poté nechal všechny vchody zatarasit a stodolu podpálil. Tak jak se skutek ve Vítkově stal - obžalovaní po vhození zápalných lahví do objektu „z místa odjeli připraveným automobilem“. Cítíte ten rozdíl mezi činy pana Půty a žháři z Vítkova?
Jeden profesionál, dva amatéři A nyní mohu jen spekulovat, co vedlo tříčlenný senát Krajského soudu v Ostravě k tomu, že trestný čin kvalifikovali jako pokus o vraždu, a ne ublížení na zdraví, aniž by se namáhali něco zdůvodňovat. Moje odpověď na zmíněnou otázku vychází z osobní charakteristiky členů senátu samých. Kdo jsou? Senát se skládal z jednoho profesionálního (zaměstnaného) soudce a dvou přísedících (amatérů). Soudce JUDr. Miloslav Studnička byl jmenován Českou národní radou na návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky v roce 1980, kdy kandidáti na soudce byli vybráni „po pečlivém zhodnocení jejich politicko-odborné připravenosti, jejich zkušenosti ze soudní praxe a zejména pro jejich angažovanosti na prosazování a uskutečňování záměrů socialistického soudnictví“.
O dvou přísedících lze říci, že tato funkce pro nedostatek zájemců je obsazována důchodci, kteří si takto přivydělávají k penzi. Honorář za odpovědnou práci, kdy za rozhodování téměř o životě a smrti obviněného činí pouze 150 Kč za celý den. Tuto částku si na stavbě vydělá pomocný dělník z Ukrajiny již za jednu hodinu.
Co říci závěrem. Právníci všech profesí, apeluji na vás, abyste nepřipustili při posuzování právních případů vliv ať vlastních emocí, či emocí vnějšího světa. Vzpomeňte na starou římskou paremii: „Iura novit curia“. Česky: „Soud zná právo“.
Jádrem každé kauzy je zdůvodnění soudu, proč ve skutcích obžalovaných spatřuje právě ten a ten trestný čin. A představte si, že ve zdůvodnění rozsudku se žádné zdůvodnění nenalézá.
O autorovi| MIROSLAV ŠIMAREK právník
