Sobota 10. června 2023, svátek má Gita
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Enfant terrible v Belvederu

Česko

Reprezentativní výstavu slavného rakouského expresionisty Oskara Kokoschky je možné v současné době zhlédnout ve Vídni.

VÍDEŇ Kromě stálé kolekce Kokoschkových děl v Horním Belvederu, obsahující například slavné plátno nazvané Tygrlev, je nyní Kokoschka prezentován i v Dolním Belvederu. Zde je až do 12. května otevřena velká expozice zaměřená především na jeho ranou tvorbu. Název výstavy Snící chlapec - Enfant terrible, na kterou byla zapůjčena díla z celého světa, vystihuje záměr kurátora představit Oskara Kokoschku (1886-1980) nejen jako originálního umělce, ale také jako neúnavného snílka a rebela.

Jako raněný mrtvicí Jeho odpůrci o něm v jeho mládí psali jako o „umělecké kurvě“ a následník trůnu František Ferdinand d'Este dokonce Kokoschkovu tvorbu komentoval slovy: „Tento muž si zaslouží zpřerážet všechny kosti v těle.“

Vlnu diskusí a vášní vyvolávaly zejména jeho portréty, které jsou zastoupeny na zmíněné expozici značnou měrou. „Většinou usiluji o to, aby mé modely zapomněly, že je maluji. Objasnění duše modelu pro mne bylo důležitější než výčet detailů. Proto by bylo pro mne nemožné, aby můj model seděl nehnutě jako u fotografa v určité pozici, dokud by to neznechutilo jak jej, tak i mne. Pouhé zachycení nevede k ničemu živému, stejně jako zimní slunce nezahřeje srdce,“ řekl o práci na portrétech otevřeně sám Kokoschka.

Adolf Loos: Musíš malovat!

Zároveň však v pozdějším věku přiznal, že například proslulý přírodovědec August Forel odmítl objednaný portrét zaplatit. Forel prohlásil, že na něm vypadá, jako by ho ranila mrtvice, a jeho žena byla stejného názoru. Kokoschka ve svých pamětech ironicky dodává, že mrtvice Forela stejně postihla. Jen o dva roky později, když zase seděl dlouhé hodiny u mikroskopu... Forelův portrét si nakonec odvezl Kokoschkův věrný přítel, stavitel Adolf Loos. Byl to také on, kdo Kokoschkovi stále zdůrazňoval: „Musíš malovat!“ Osobně mu zakoupil barvy, ale především se mu snažil shánět zakázky, což se mu i dařilo. Zásluhou Loose, který pozvolna pronikal jako architekt do vyšších kruhů, portrétoval Kokoschka osobnosti, k nimž by se ve svém mladém věku vůbec nedostal.

V Belvederu je například vystaven mimo jiné i portrét nazvaný Otec Hirsch (1901), který naopak představuje úspěšnější část malířova portrétního umění. Šlo o otce Kokoschkova přítele, herce Ernsta Reinholda. Mezi otcem a synem vládlo značné napětí. Přesto byl Hirsch rád, že jej portrétuje právě Ernstův přítel. Ve starším věku Kokoschka občas rád zdůraznil sumy, které za obrazy obdržel. Tehdy mimo jiné prozradil, že starý Hirsch za portrét i velmi dobře zaplatil. Obraz si navíc pověsil v obývacím pokoji. Velké peníze vydělal Kokoschka také za portrét ruského vyslance Majského, namalovaný za války v Londýně. Údajně šlo o tisíc liber a Kokoschka je věnoval stalingradské nemocnici, aby byly použity na léčbu jak ruských, tak i německých raněných vojáků.

K dalším slavným, jejichž portréty jsou nyní k vidění v Belvederu, patří novinář a vydavatel vídeňskou společností obávaného časopisu Die Fackel, Karl Kraus. „Při posledním sezení - asi týden k nám s Loosem denně chodili - praskla pod Krausem židle, protože s Loosem příliš bouřlivě diskutovali,“ vzpomínal později na portrétování Karla Krause v lednu roku 1925 Kokoschka.

S dvojicí rakouských tvůrců - Adolfem Loosem a Karlem Krausem - prožíval Oskar Kokoschka začátek své kariéry a velké bohémské přátelství. Všechny navíc spojoval vztah k české zemi. Loos se narodil v Brně, ve Střešovicích na něj zůstala památka známá jako Loosova vila.

Karl Kraus, rodák z Jičína, měl ve Vrchotových Janovicích svoji celoživotní lásku, českou šlechtičnu Sidonii Nádhernou, za kterou až do své smrti pravidelně z Vídně dojížděl. Oskar Kokoschka měl zase české kořeny po dědečkovi z otcovy strany. V letech 1934-1938 žil malíř v Praze a měl ateliér v podkroví dnešní restaurace Bellevue na nábřeží. V Praze navíc našel Kokoschka svoji budoucí ženu Oldu Palkovskou i náměty pro svých osmnáct obrazů. Do roku 1947, než odešel do londýnského exilu, byl Kokoschka československým občanem.

Nahé kresby Jednou z velkých kapitol Kokoschovy tvorby, kterou se také zmíněná výstava zabývá, je i vztah k erotice a k Almě Mahlerové. „Jako osamělého na poušti mne mučil vnitřní hlas představami, jež souvisely s ženským pohlavím,“ přiznal Kokoschka. Ještě jako student rakouské reálky vytrhl z časopisu určeného k výuce obrázek polonahé sochy bohyně Afrodíté.

„Ten obrázek mne pobláznil, činil šťastným i nešťastným, protože jsem se strašně bál. Ale nezadržela mne dokonce ani představa vyhazovu ze školy. Moje láska k antickému umění tak procitla jako smyslný zážitek,“ vyprávěl Kokoschka. V Belvederu jsou Kokoschkovy erotické představy, z nichž vznikla řada ženských a mužských aktů, soustředěny do sálu s názvem Nahé kresby. Většina modelů však nemá nic společného s oblými tvary antických bohyň ani se svalnatými těly řeckých olympioniků. Jestliže je Kokoschkova tvorba často spojována s učením Sigmunda Freuda, pak nahé figury jsou toho příkladem. Tyto kresby jsou totiž stejně jako jeho portréty i psychologickými studiemi charakterů.

Poprvé vystaveno: Obraz pro Almu Mahlerovou Dílem, před kterým se v Belvederu tvoří fronty, je vůbec poprvé vystavený, čtyři metry dlouhý obraz namalovaný v roce 1914 pro Almu Mahlerovou. Tedy v roce, kdy se s ním Alma definitivně rozešla. Vdova po Gustavu Mahlerovi, světoznámém skladateli a řediteli vídeňské Opery, se stala pro Kokoschku nejen velkou inspirací, ale i mnohaletým traumatem.

„Mezi mnou a Almou se vyvinul vášnivý vztah, který trval tři roky. Zažil jsem časy, kdy jsem si nedokázal představit, že bych mohl žít bez ní,“ vzpomínal v pozdním věku Kokoschka. O sedm let starší Alma Mahlerová, která se později ještě dvakrát provdala, byla zvyklá žít v luxusu a být obletována muži. Nejprve jí mladická láska Kokoschky, který zatím nic neznamenal, imponovala, časem se jí však stala vězením. Umělec navíc po vypuknutí první světové války narukoval na frontu, byl těžce zraněn a prohlášen za mrtvého. Do konce života Almu omlouval tím, že nevěděla, že se může mrtvý voják vrátit. A to i přes to, že ho Alma ještě před odchodem do zákopů ranila ze všeho nejhlouběji. „Společenské klepy a rady přátel přispěly k tomu, že se Alma odebrala na kliniku a nechala si dítě, moje dítě, vzít,“ vzpomínal malíř bolestně ještě i ve stáří, které trávil ve švýcarském Montreux.

Říkali jí Tichá žena Se ztrátou Almy Mahlerové se Kokoschka pokusil vyrovnat bohémským kouskem. Odešel působit na Akademii výtvarných umění do Drážďan, kde byl vídán, jak s sebou vláčí loutku v životní velikosti. Nechal si ji zhotovit jako fetiš, nakoupil pro ni pařížské spodní prádlo a šaty. „Říkal jsem jí Tichá žena a po Drážďanech o mně a mojí podivné společnici kolovaly ty nejdivočejší historky,“ vyprávěl Kokoschka. V Belvederu je vystavena rekonstrukce Tiché ženy a zároveň i série fotografií původní loutky. Ta skončila s utrženou hlavou politá červeným vínem na důkaz toho, že v sobě Kokoschka konečně zabil Almu Mahlerovou.

Expozice v Belvederu, čítající na 140 děl, představuje i další Kokoschkova díla vztahující se k jeho literární a dramatické tvorbě. Mimo jiné je to Kokoschkovo první grafické dílo z roku 1908 nazvané Snící chlapci, plakát k jeho skandální divadelní hře Vrazi, naděje žen, dále jeho výtvarné reakce na díla jiných malířů a sochařů a několik autoportrétů. Nechybí však ani ukázky z jeho několika málo romantických děl, jako je například obraz Hrající si děti (1909).

Snící chlapci měli být podle původní zakázky knížkou pro děti. Tohoto zadání se však podle svých slov umělec držel jen na první stránce. „Ostatní listy vznikaly spolu s mými verši jako volná obrazová báseň. Kniha je vlastně můj první milostný dopis,“ řekl. Hrdinka, dívka Li, byla ve skutečnosti Švédka jménem Lilith, která byla malířovou spolužačkou na Uměleckoprůmyslové škole a Kokoschka byl do ní zamilovaný.

Kokoschkovo dílo je, vzhledem k malířovým častým přesunům, roztroušeno po celém světě. Navíc bylo zčásti zkonfiskováno nacisty jako tzv. zvrhlé umění a v neposlední řadě mnoho jeho prací rozdala Alma Mahlerová svým přátelům, začínajícím malířům, kteří je znehodnotili tím, že je přemalovali. Do pozdního věku si však Oskar Kokoschka pamatoval kdy, kde, koho a co maloval a jaký mělo dílo později osud.

Za kolik na výstavu

Vstupné je 9,50 eura, Pro seniory 7,50 eura Pro studenty 6,50 eura, Skupiny 8 eur Otevřeno denně 10-18 hodin, ve středu 10-21 hodin

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!