Chvíle Zoufalství přišla teď v pondělí. Zmizel poslední sendvič a okolo plošiny pod Entropou pořád nikdo, byť se blížila jedenáctá večer. České předsednictví se rozhodlo převézt novináře, kteří tu čekali na zahalení bulharské části plastiky, a operaci provedlo s vyloučením veřejnosti ve 3.16 v noci. Čas je znám přesný, protože v té chvíli kameraman České televize, který akci natáčel zvenku přes skleněné dveře rady – aby vůbec nějaké záběry byly –, rozeslal ostatním SMS s informací, že to začalo. Dost zoufalá akce.
Sendvičová kletba se ale přelila i do druhého dne, na včerejšek. Na Entropě přibyl kus černé látky, informační Sahara ovšem pokračovala. České zastoupení při unii, přes zájem domácích i zahraničních médií, mlčelo jak zařezané. Nebylo možné zjistit, proč zahalili turecký záchod potajmu v noci – výjimečně nešlo o bulharské přání, nebylo možné zjistit, proč se rozhodli pro zakrytí, a ne odstranění kritizovaného dílu, nebylo možné nic. Mluvčí pro kulturu vzkázal po SMS, že toho má moc.
Bez reakce tak zůstal i závěrečný bulharský vztek, který celé anabázi nasadil korunu: totiž že černá barva látky byla špatně zvolená. Bulharská mluvčí v Bruselu si postěžovala bulharským novinářům, že to vypadá moc pohřebně, že rozhodně černou barvu nechtěli, a vůbec – kdoví jestli to Češi nakonec neudělali Bulharům naschvál.
První kapitola příběhu Entropa začala mystifikací a pokračovala sypáním si popela na hlavu. Teď končí českým úprkem za závěs a bulharskými výkřiky do tmy, nad jejichž racionalitou si jde jen ťukat na čelo. No ještě že je rok kreativity a inovací a další rozšíření na východ hned tak nebude.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
