Za normálních, usazených poměrů by se Ernest Valko předsedou Ústavního soudu nestal. Na to byl příliš mladý (v době zvolení v listopadu 1991 mu bylo teprve 38 let, dnešní čeští ústavní soudci musí být nejméně o dva roky starší) a neměl ani žádnou zvláštní praxi.
Vždyť advokátní zkoušky si udělal až v Praze po revoluci coby poslanec slovenského hnutí Veřejnost proti násilí. „Dokopal mě k tomu otec,“ vysvětloval. Před rokem 1989 být advokátem nechtěl; podle svých slov se obával, že by kvůli kariéře musel vstoupit do komunistické strany.
Po rozdělení federace se stal jedním z nejúspěšnějších právníků. Bydlel v diskrétní milionářské části obce Limbach na úpatí Malých Karpat, kde má vilu trenér slovenské fotbalové reprezentace Vladimír Weiss, bývalá viceguvernérka centrální banky Elena Kohútiková nebo prezident Ivan Gašparovič.
Proto byla smrt tak překvapivá. Ernest Valko se zabýval velkými obchodními spory, v nichž se bojovalo tvrdými, někdy kriminálními metodami. Tato část Limbachu se však považovala za bezpečnou; a přesto vrah zastřelil Valka zepředu jedinou ranou z několika metrů, která zasáhla srdce a plíce.
Kdyby se aspoň styděli!
Mezi slovenskými demokraty se mladý muž ze Spiše rychle stal právní autoritou. Ve stenozáznamech z Federálního shromáždění jeho přímočará stanoviska sklízejí potlesk a nezřídka ukončují debatu.
Ernest Valko se zasloužil o lustrace v Československu, a to hned dvojnásobně.
Za prvé, patřil ke skupině poslanců, která zákon dotvářela. Ve vášnivé debatě 3. října 1991 argumentuje: „Tí, ktorí sa podieľali na vytvorení (komunistického) režimu, vôbec nemajú ani elementárny pocit hanby a výčitiek svedomia a zostávajú na svojich nedemokraticky získaných funkciách.“ Kdyby se aspoň trochu káli a šli sami, řekl Valko, vůbec bychom se lustracemi nezabývali.
Za druhé, federální Ústavní soud pod jeho vedením fungoval sice jen od března do prosince 1992, ale za tu dobu přijal klíčový nález Lustrace I, kterým zákon potvrdil: „Každý stát (...) má právo k nastolení demokratického zřízení uplatnit taková zákonná opatření, která směřují k odvrácení rizika subverze, možné recidivy totality nebo alespoň jejich omezení.“
Bývalý ústavní soudce Antonín Procházka oceňoval ve svých vzpomínkách V boji za ústavnost (2008) takt, s nímž mladý předseda řídil schůzi o generaci starších kolegů, včetně dvou letitých politických vězňů. A líčí Valka jako manažera, který se staral o zabezpečení se slovenskou velkorysostí.
Se Dzurindou – i proti němu Po vzniku samostatné Slovenské republiky se Ernest Valko stal oblíbeným advokátem tamních „zapadniků“ – té části společnosti, která byla v opozici vůči režimu premiéra Vladimíra Mečiara.
Takto zastupoval básníka Ľubomíra Feldeka proti tehdejšímu ministru kultury Dušanu Slobodníkovi ve sporu o verš „Vláda jednej strany je viac ako zákon./ Esesák sa objal s eštébákom.“ (Feldek upozorňoval, že Slobodník byl za války členem Hlinkovy mládeže a účastnil se na jaře 1945 teroristického kurzu, pořádaného Němci.) V roce 2001 Valko s tímto případem vyhrál u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Na konci mečiarovské éry zastupoval u Nejvyššího soudu v rozhodující právní bitvě sjednocenou opozici. Autoritativní premiér se ji pokusil vyřadit z voleb. Valko však uspěl – a jeho klienti brzy poté sestavovali vládu.
Na Valkových vyjádřeních z té doby je však nejpozoruhodnější jeho intelektuální poctivost. Nesouhlasil s opozicí vždy a ve všem; jako by si i tehdy zachovával vnitřní svobodu ústavního soudce. Ostatně s novým premiérem Dzurindou se rok po volbách rozešel ve zlém, přinejmenším načas.
Neberu gangstery Valko loni v létě řekl bratislavskému deníku SME větu, kterou obvykle advokáti nevyslovují: Pokud si není v trestní věci jist klientovou nevinou, případ nebere.
Minulá vláda Roberta Fica chtěla právě Valkovu dobrou pověst zasáhnout: brzy po volbách 2006 byl spolu se svým klientem, milionářem Ladislavem Rehákem (spoluzakladatelem mobilního operátora dnes známého pod značkou Orange), obviněn z vydírání a skončil v policejní cele. Důvody byly chatrné, z vydírání je nařkla Rehákova účetní, která měla sama na krku zpronevěru... Dva roky poté byli v plném rozsahu zproštěni viny.
Netušíme samozřejmě, jak vyšetřování Valkovy vraždy dopadne. Při pohledu zvenčí se však skutečně zdá, že se první i poslední předseda federálního Ústavního soudu do poslední chvíle snažil stát spíš proti gangsterům než na jejich straně.
***
Ernest Valko se zasloužil o lustrace v Československu, a to dvojnásobně. Jako poslanec i jako ústavní soudce.
O autorovi| TOMÁŠ NĚMEČEK redaktor LN
