Německý Spiegel zrekonstruoval události od pátku 7. května do neděle 9. května, kdy se rodil záchranný balík v hodnotě 750 miliard eur pro zadlužené země eurozóny.
Klíčový moment: v neděli ve tři odpoledne přijíždí ministr financí Wolfgang Schäuble na bruselskou schůzku s kolegy z EU. Jenže kolabuje a končí na klinice. Kancléřka volá ministru vnitra Thomasi de Maizierovi (ten se zrovna prochází po lese u Drážďan), aby jel do Bruselu zaskočit. De Maiziere přijíždí večer a vetuje návrh na vydání společných eurodluhopisů.
V neděli v půl jedenácté v noci informuje guvernér Axel Weber radu Bundesbanky, že Evropská centrální banka se rozhodla skupovat dluhopisy zadlužených zemí. „Následuje chvíle šokovaného ticha. Každý ví, co to znamená: maastrichtská smlouva už neplatí, eurozóna je teď společně a nerozdílně odpovědná za všechny členské země a ECB ztrácí nezávislost – podlehla politickému tlaku,“ interpretuje to Spiegel. (Šéf ECB Jean-Claude Trichet tvrdí, že šlo o nezávislé rozhodnutí bankéřů.) Guvernér Weber říká kolegům, že hlasoval proti, stejně jako jeho nizozemský protějšek a hlavní ekonom ECB Jürgen Stark, ale prohráli.
Je po půlnoci a ministři financí v Bruselu chtějí „vyslat signál“ pro ranní trh v Tokiu. Alistair Darling žádá za Británii záruky, že se po ní nebude nic chtít při bankrotu některé země eurozóny. „Totálně nerealistické,“ odsekává mu Švéd Anders Borg – Británie by potíže eurozóny pocítila první. V Evropě jsou teď tři skupiny národů, vtipkuje šéf francouzského dohledu nad finančními trhy: eurozóna, země rozumějící euru jako Švédsko a Polsko „a potom Angličani“. Ve dvě ráno je garance za 750 miliard domluvena; Francouzi dostávají z prezidentského paláce textovku: „Bravo.“
V celém textu není o Česku ani slovo, s úřednickou vládou je zjevně neviditelné. *** V Daily Telegraphu lituje 19. května Harry Mount, že oxfordská kolej Všech svatých (All Souls) se rozhodla – po více než sto letech – vypustit z přijímacích zkoušek svou obávanou jednoslovnou otázku.
Přijímačky trvají tři dny, píše se při nich šest prací. Harry Mount je skládal v roce 1994. Zvládl oba historické eseje – „Posuďte problémy, jež vznikaly majetným osobám v Británii (v období dle vaší volby) kvůli následujícím skupinám: vdovy; dcery; mladší synové; parchanti (bastards)“ – i obě úvahy nad citátem. Snad i překladatelství (text měl pasáže v osmi jazycích). Ale pohořel na poslední zkoušce, která obsahuje jediné slovo. V roce 1994 šlo o Zázraky. Už to taky byly Styl, Chaos, Nevinnost... Jak se záhadným jedním slovem naložíte, je na vás – „nekonečný prostor pro genialitu i stupiditu“.
Oxfordští učenci texty měsíc opravují a pak pozvou vytypované uchazeče na večeři. Což má být poslední test: jako dezert se podává třešňový koláč a akademici sledují, co uděláte s peckou. Historik Alfred Rowse (1903–1997) „ji spolkl, ale ani po 70 letech si nebyl jist, zda to bylo dobře“. Jak je to krásné, netrápit se „reliabilitou a validitou“ přijímacích testů!
*** Bret Stephens píše ve Wall Street Journalu 18. května o kompromisu, který Turecko a Brazílie dojednaly s Íránem: nechá si 1200 kilo uranu – většinu svých zásob – v některé třetí zemi obohatit na 20 %. To je úroveň využitelná pro civilní výzkum.
Američani dávali Íránu takovou nabídku loni v říjnu. Marně. Už tehdy to bylo „zkyslé mléko“, píše Stephens, „co teprve osm měsíců po záruce“? Bude-li mít Írán aspoň 1900 kilo uranu obohaceného na 20 %, může z nich mít 20 kilo vysoce obohaceného uranu pro bombu. Podle Gregoryho Jonese z RAND Corporation zrychlil Írán výrobu na 78 kilo měsíčně, takže dostatek vysoce obohaceného uranu může mít v listopadu. Stephens: „Írán se buď stane jadernou mocností, nebo bude zastaven vojensky.“ *** Polský Newsweek zveřejnil žebříček nejlepších primátorů a starostů velkých měst vyjma Varšavy. Zkoumal hospodaření měst, jak se v nich žije, jak schopní jsou sami starostové (hodnocení po pravdě není zrovna průhledné). Vyhrál primátor Vratislavi Rafal Dutkiewicz. Koho by to zajímalo, následují Tadeusz Ferenc z Řešova, Piotr Przytocki z Krosna, Jacek Karnowski ze Sopot a Henryk Slonina z Elblagu. Samí chlapi? *** Magazín First Things přináší portrét 54letého šéfa americké správy sociálního zabezpečení (Social Security). Brýlatý seriózní právník Michael Astrue má totiž i druhý život. Pod pseudonymem A. M. Juster překládá Petrarku a Horácia a jeho sbírka The Secret Language of Women (Tajný jazyk žen) dostala literární cenu. Zde je neumělý překlad veršů z jeho Rakovinové modlitby (Cancer Prayer) za ženu s leukémií: „Pokud jde o její vlasy, Pane, zvaž amnestii // za hříchy marnivosti; dej zrcadlům zmizet. // Obklop ji slitovnou rodinou // a sestrami, jež neokoraly a umějí plakat.“
***
ROZCESTNÍK Pohořel na poslední oxfordské zkoušce, která obsahuje jediné slovo. V roce 1994 šlo konkrétně o Zázraky. Jak s jedním slovem naložíte, je na vás – „nekonečný prostor pro genialitu i stupiditu“.
O autorovi| Tomáš Němeček, redaktor Orientace
