Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Esej o tvorbě a odříkání

Česko

Slovo kultura je dnes tak frekventované a dostává se mu od mluvčích tak nečekaných sémantických odstínů, že už jeho pojmové ukotvení v antropologii, filozofii či sociologii představuje nelehký úkol. Usadit ho do systému teologických úvah je možná ještě ošemetnější. Autor knižního eseje Teologie a kultura však tento úkol naštěstí nepojal jako boj o nejlepší definici, ale jako hledání společné báze pro dialog o odpovědnosti člověka za vše, co podléhá jeho „kultivačním“ zásahům.

Výhodou i nevýhodou Emingerových úvah je maximálně široké pojetí kultury, do níž zahrnuje de facto všechny projevy a důsledky lidské tvořivosti. Tento přístup nepochybně souvisí s výběrem duchovních autorit, o něž Eminger opírá svou argumentaci: Berďajev, Solovjov, Schweitzer, Tillich, Guardini, Jan Pavel II., Ratzinger... Na první pohled poměrně nesourodá skupina osobností v Emingerově interpretaci reprezentuje dlouhotrvající úsilí křesťanských myslitelů 20. století vyvázat etické a estetické kategorie z tradičních představ o jejich dosahu a působnosti a učinit je samozřejmým požadavkem kladeným na všechny projevy lidské tvořivosti – v oblasti umění, vědy, politiky, ekologie, ale i každodenního lidského nažívání.

„Pro jedny je kultura úplně přirozeným místem uskutečnění a zjevení lidských idejí, potřeb a tajných snů a předně jedinečným místem, člověkem dotvářeným, do kterého se vtěluje Boží slovo. Pro druhé je kultura zkrátka světem, tj. protipólem Božího světla, který ať nabízí sebenosnější perspektivu lidské tvořivosti, vždy jde o perspektivu, která je v kontextu Boží evangelní zvěsti marnivě spjatá se zemí, hmotou, prachem, a tudíž konečností. Přesto nelze podle mého soudu toto dvojí pojetí žádným zdárným a jedinečným způsobem teologicky hodnotit a rozsoudit...“ Takto vstřícně otevírá Eminger svou úvahu, která vedle subjektivně, ale se zřetelem k tématu citlivě volených meditací o kultuře obsahuje také apel na intenzivní promýšlení a naplňování jejích požadavků.

„Člověk, vědom si své pozemské konečnosti, kterou docela samozřejmě spojuje s kulturou a do kultury také všemožně otiskuje, sdílí spolu s ostatními lidmi mnohé věci svého života a právě prostřednictvím kultury komunikuje se světem a vymezuje své bytí – jeho duchovní dimenzi a materiální uskutečnění.“ Takových čistě formulovaných rozvah najdeme zvláště v první části knihy, kde se autor věnuje klasifikaci základních pojmů a mapování styčných ploch kultury a teologie, celou řadu. Eminger dostojí požadavkům eseje fundovanou teoretickou výbavou i schopností oživit a ilustrovat složitější abstraktní konstrukty dobře volenými příklady či metaforami.

Ve druhé části, kde zaměřuje svou pozornost k teoretickým východiskům a praktickým důsledkům úvah dvou posledních papežů, však občas podlehne nebezpečí „nadšení“ z citovaných autorit a zaneřádí svůj text hurónskými atributy a příslovci typu: „neopakovatelně to pověděl sám papež“, „charismatická a významově dokonalá přenáška“, „jeden z nejpůvabnějších textů o umění, kráse, dobru a mravnosti“. Ne tohle, ale schopnost vybrat pádný citát a funkčně ho zapojit do vlastních, často velmi originálních a inspirativních úvah, zaručuje Emingerovi čestné místo mezi těmi, „kteří na vidrholci veřejného života nezapomínají na skrytá duchovní zákoutí kultury, z nichž jedině může vzejít obnova...“

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!