* LN Jak byste popsal postoj Němců k současné fiskální krizi eurozóny?
Většina veřejnosti se na to dívá takto: Máme ve smlouvě o měnové unii jasná pravidla. Článek 125 říká, že „bail-out“ členského státu je nepřijatelný. Tento článek byl v roce 1991 zařazen do smlouvy na žádost Němců a je nepřijatelné, aby byl nyní ignorován. Co se týče vlády, máme problém, že máme nového ministra financí, Wolfganga Schäubleho. Je to zkušený politik a byl velmi dobrý ministr vnitra, ale je to právník a neví nic o financích. A je o něm známo, že je, abych tak řekl, EU romantik, je mu 68 let, chce udělat něco, kvůli čemu by se na něj vzpomínalo v evropské politice, takže věří ve zřízení Evropského měnového fondu. Ne teď pro Řecko, ale dlouhodobě. EMF by byl naprostým popřením toho, na čem německá vláda v roce 1991 trvala, a proto je taky ta myšlenka nepopulární ve velké části CDU. Navíc máme problém s květnovými volbami v Porýní-Vestfálsku. Když CDU ty volby prohraje, ztratí i většinu v horní komoře spolkového sněmu. Takže kancléřka Merkelová se zde s ministrem financí rozchází. Merkelová ví o ekonomice nejspíš ještě míň než Schäuble. Dělá to, že sleduje průzkumy veřejného mínění a přiklání se k většině. Ale ona je slabá a on je mnohem silnější osobnost, takže je těžko říct, co se stane (rozhovor probíhal ještě předtím, než německá vláda oznámila, že pomoc Řecku podpoří, pozn. red.).
* LN Když se sjednávala Maastrichtská smlouva, byl kancléřem Helmut Kohl. Ten taky nebyl ekonom. Uvažovalo se tehdy v Německu rigorózně ekonomicky, anebo bylo euro primárně politický projekt?
Naprosto politický. Tuto otázku jsem zkoumal. Kohl potřeboval souhlas francouzského prezidenta Mitterranda se sjednocením. A Mitterrand si položil podmínku, že Kohl bude souhlasit s monetárním sjednocením Evropy. To dosvědčují jejich poradci, kteří byli blízko jednání, jako Jacques Attali a Horst Teltschik, a německý prezident Richard von Weizsäcker.
* LN Co bylo na měnové unii pro Mitterranda tak lákavé?
Evropskému systému směnných kurzů, který jsme měli před eurem, dominovala Bundesbanka. V konkurenci centrálních bank ta, co se koncentruje na co největší stabilitu, vyhrává. Když ji ostatní nenásledují, začnou se jim tenčit devizové rezervy. Nezbývá jim, než buď devalvovat, nebo následovat Bundesbanku. V letech 1979 až 1983 Francie devalvovala skoro každoročně. Pak se Mitterrand rozhodl držet paritu s markou. Vyhlásil politiku silného franku, „franc fort“, což zároveň zní stejně jako Frankfurt (sídlo Bundesbanky, pozn. red.). To bylo neslučitelné s francouzskou prestiží. Takže se rozhodli, že musí jednou provždy uzamknout směnný kurz jednotnou měnou.
* LN Má smysl snažit se zkoumat, zda je monetární politika Evropské centrální banky nakloněna zájmům některých zemí na úkor jiných?
Ano. Teoreticky lze předpokládat, že její politika bude tíhnout k postojům toho člena bankovní rady, jehož inflační preference leží v mediánu (ve statistice hodnota dělící soubor výsledků na dvě stejně početné poloviny, pozn. red.). Což nebude německý člen, ti jsou inflační jestřábi. Dospěl jsem porovnáváním různých dat k závěru, že v mediánu leží preference Francouzů. Možná že to byl další důvod, proč Francouzi chtěli euro.
* LN A nelze sledovat taky souvislost s tím, v jakém stadiu hospodářského cyklu se určitá země nachází?
I tím jsem se zabýval. Například myslím v květnu 2002 se sešla v několika zemích eurozóny data voleb. Když se podíváte na monetární politiku ECB, uvidíte, že od května 2001, tedy rok před těmi volbami, úrokové sazby začaly klesat. V letech 2001 až 2003 ovšem byla jediná doba, kdy v Radě ECB panovala víceméně levicová většina. Takže je těžko říct, zda uvolnění sazeb souviselo s blížícími se volbami.
* LN Teď máme v Aténách delegaci expertů Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Evropské komise. Jde tu o finanční pomoc, nepochybně budou chtít něco za něco. Nedalo by se to už nazvat evropským ekonomickým vládnutím v praxi?
To už samozřejmě existovalo v rámci Paktu stability. Možná že teď v důsledku Řecka se Pakt stability rozšíří na víc než čistou fiskální politiku. To je nový aspekt.
* LN Sankce obsažené v Paktu stability ovšem byly suspendovány, když pakt porušila Francie a Německo.
Ano, je to otřesné. Pakt stability byl v roce 2005 změkčen do bezvýznamnosti. A ekonomická vláda, o níž se mluvilo na nedávné Evropské radě, bude stejně neúčinná. Řecký problém je ovšem ryze rozpočtový a jen velmi málo lidí ví, že MMF nesmí zemi jako Řecko poskytovat půjčky. Podle zakládajících dohod MMF může poskytovat půjčky jen zemi, která má problémy s platební bilancí a díky tomu ztrácí devizové rezervy. MMF nemá povoleno financovat rozpočty. Takže nejen EU, ale i MMF porušuje zákon. Na to upozornil prezident Bundesbanky a člen rady ECB Axel Weber. Mezinárodní organizace jsou nejen mimo demokratickou kontrolu, ale také mimo právní kontrolu. Kam si můžete jít stěžovat? Mimochodem bude také zajímavé, jestli budou výsledky jednání expertů MMF schváleny radou ředitelů MMF. Protože například Britové či Američané se mohou ptát, proč bychom měli dávat peníze Řecku?
* LN Čtyři němečtí ekonomové oznámili, že jsou odhodláni pomoc Řecku žalovat u německého ústavního soudu. Jak se to může vyvíjet?
Důležitá okolnost je, že soudci cítí silnou rivalitu vůči Evropskému soudnímu dvoru, nejvyššímu soudu EU. Ten totiž uplatňuje doktrínu, že evropské zákonodárství je nadřazeno národnímu. To se německým ústavním soudcům nelíbí a v několika nálezech prohlásili, že nadřazenost evropského práva obecně neplatí. Jedním z těch nálezů bylo posouzení Maastrichtské smlouvy, která ustavovala evropskou měnovou unii. Tam řekli, že v německé ústavě je hospodářská stabilita ústavně chráněnou hodnotou. A že pokud by se ukázalo, že euro je inflační měna, Německo by mělo právo měnovou unii opustit. Myslím, že existuje naděje, že ústavní soud tu žalobu přijme a vynese velmi důsažný rozsudek. Totéž se stalo při žalobě na Lisabonskou smlouvu. Soud ji přijal a jeho rozsudek byl velmi významný.
* LN Ten rozsudek vymezil hranice dalšího převodu pravomocí na EU a řekl, že demokratická legitimita spočívá trvale v národních státech?
Ano, pokud německý lid nepřijme novou, jinou ústavu. A nejde jen o otázku přenosu pravomocí. Soudci také omezili používání obecné zmocňovací klauzule v Lisabonské smlouvě, tzv. klauzule flexibility, která umožňuje Radě (tedy vládám) přijmout nějakou politiku, i když pro ni neexistuje zmocnění ve smlouvách. Řekli, že pokud chce Rada použít klauzuli flexibility, za Německo o tom nesmí rozhodnout sama vláda, ale spolkový sněm. Vy jste schválili myslím podobný zákon a britští konzervativci ho chtějí taky. Uvidíme, jak to v praxi bude fungovat. Parlament zpravidla vládu podporuje, vlastní poslanci proti ní málokdy jdou.
* LN Jak významná je podle vás výjimka z Evropské listiny práv, kterou si vymohl náš prezident?
Myslím, že není nevýznamná. Protože o tuto listinu se bude opírat Evropský soudní dvůr ve svých rozsudcích. A ta listina obsahuje některá velmi nebezpečná ustanovení. Například že každý má nárok na spravedlivé pracovní podmínky. To je velmi obecný pojem, který zatím nebyl v evropském právu. Takže kdykoli se bude Evropský soudní dvůr ohlížet po nějakém právním základě pro nějaký rozsudek, může to na něj zkusit navléknout. Taky je tam právo na bydlení.
* LN O Axelovi Weberovi se mluví jako o pravděpodobném budoucím prezidentovi ECB, že?
Ano, mluví, ale možná jím nebude. Weber není mainstreamový člen rady ECB. Má velmi výrazné názory, s nimiž se ocitá zcela na okraji rady. A i když bude jmenován, bude mít malý vliv na politiku ECB. Francouzi i lucemburský premiér Juncker, předsedající eurozóně, dali najevo, že nepovažují jeho jmenování za hotovou věc. Chtějí si klást další podmínky, a když bude cena příliš vysoká, německá vláda řekne ne.
* LN V současné krizi lze pozorovat, že hlas bruselských úředníků a politiků-moderátorů jako Juncker ztrácí váhu ve prospěch těch, kdo mají skutečné peníze -konkrétně německé vlády. Nepředznamenává to jistý přesun moci zpět k národním vládám?
Jediný člověk, který Junckerovi oponuje, je Angela Merkelová a ta to nedělá kvůli penězům, ale kvůli provinčním volbám.
Profil Roland Vaubel Profesor ekonomie na univerzitě v německém Mannheimu. Je také členem poradního sboru německého ministra průmyslu. Je autorem mnoha odborných publikací, mj. Strategie měnového sjednocování. Jeho studii Evropské instituce jako zájmová skupina -dynamika stále těsnější unie vydalo česky Centrum pro ekonomiku a politiku.
