Podle rozhodnutí soudu nemůže být nikdo trestán za to, že ukončí umělé udržování při životě, s nimiž pacient nesouhlasí. „Vyjádřené přání nebýt udržován při životě uměle je rozhodující,“ zněla část z rozsudku Spolkového nejvyššího soudu v Karlsruhe.
Konkrétně posuzovaná kauza se týkala advokáta, který doporučil svým mandantům, bratru a sestře, ať matku sami odpojí z kapaček v nemocnici, když si matka takové umělé udržování při životě v kómatu výslovně nepřála, jak jim již dříve sdělila. Vedení hospicu, kde pacientka ležela po mozkové mrtvici, to s poukazem na platné předpisy udělat nechtělo, nehledě na doporučení lékaře.
Po odpojení sice byla pacientka včasným zavedením nové hadičky personálem na určitou dobu zachráněna, později ale zemřela na selhání srdce. Advokát byl rozhodnutím nejvyššího soudu zproštěn rozsudku k podmíněnému trestu vězení na devět měsíců, který mu udělil zemský soud ve Fuldě za údajný pokus o zabití. Německé zákony připouštějí takzvanou pasivní eutanazii, tedy zastavení péče zaměřené na umělé prodloužení života. Nižší soud však tehdy vycházel z názoru, že přerušení nebo vytažení kapaček je úmyslným zabitím.
