‚Eutanazie u dětí je projev úcty k životu.’ Rodiče musí mít možnost rozhodnout, říká advokátka

Lidovky.cz: Hovořila jste o dětské eutanazii v extrémních případech. Měla jste na mysli i nějaké konkrétní případy?
Měla jsem na mysli obecně případy, kdy je život dítěte omezen jen na pouhé utrpení, a to nejen v případě samotného dítěte, ale také pro jeho rodinu. A kdy není šance na zlepšení. Nejsem ale odborník na to, abych posoudila, o které konkrétní případy z medicínského hlediska jde.

Zuzana Candigliota advokátka a právnička Ligy lidských práv zaměřuje se na lidská práva ve zdravotnictví, sporné zásahy státu a jeho složek a práva dětí a rodičů, které formou seminářů v právní problematice zdravotnictví vzdělává je zastánkyně individuální odpovědnosti jednotlivců sami za sebe a minimálních zásahů státu do lidských životů podílela se na ústavní stížnosti, která umožnila rodičům odmítnout povinné očkování svých dětí, zastupuje také ženy, které chtějí rodit doma, v současnosti se věnuje případu ženy, která chce pomocí žaloby zrušit povinnost kancelářských zaměstnanců podrobovat se pracovně lékařským prohlídkám Advokátka Zuzana Candigliota.

Lidovky.cz: Autistické děti byste do toho zahrnula?
Příspěvek, pod kterým jsem debatu otevřela, byl skutečně o autistických dětech, které si neustále vážným způsobem ubližují. Z mého laického pohledu jsem to vnímala tak, že jde o neřešitelný stav utrpení pro dítě i pro okolí. Napsala jsem, že bych osobně byla v těchto extrémních případech pro možnost zavedení eutanazie. Spousta lidí, kteří o autismus ale vědí víc než já, mě poté kontaktovalo a upozornili mě na specifika autismu, díky kterým není žádný takový stav konečný a může se zlepšit. Teď uznávám, že za této situace by těžko šlo vztáhnout eutanazii na tyto děti. Proto se i Liga lidských práv od toho mého výroku distancovala. Obecně jsem ale pro možnost eutanazie u dětí v beznadějném stavu, pokud si to rodiče přejí.

Lidovky.cz: Kromě autismu, jaké další extrémní případy vás jako vhodné pro eutanazií napadly? Byly to třeba případy lidí dlouhodobě v kómatu či vegetativním stavu?
Ano, takové jsem měla na mysli. Takový případ nedávno řešili v Británii, chlapeček Alfie Evans měl nenávratně poškozený mozek a nakonec došlo k jeho odpojení od přístrojů, ovšem proti vůli rodičů i veřejnosti. Rodiče měli dokonce prostředky k zaplacení další péče, pokud by financování odmítl stát.

Lidovky.cz: To je přístup, který kritizujete?
Přesně tak, jako zásadní vidím, že se tak stalo proti vůli rodičů. Rodina a nejbližší jsou od přírody přirozenou jednotkou jednající v zájmu dítěte. Tím netvrdím, že neexistují výjimky a patologie, ale platí pravidlo, že zájem dítěte hájí nejlépe rodina. Rozhodování rodičů o dítěti by mělo být omezeno jen ve skutečně výjimečných případech.

Zastánce eutanazie vytvořil sebevražedný přístroj Sarco. Jde vyrobit na 3D tiskárně

Lidovky.cz: Rodičům by tedy měla zůstat také možnost dítě naživu udržovat.
Rozhodně. V situacích jako byla ta Alfieho Evanse, kdy se stav dítěte podle lékařů už zlepšit nemůže, mohou nastat v podstatě jen dvě možnosti. Buď chtějí rodiče dítě udržet naživu za každou cenu v přesvědčení, že musí vyčerpat všechny možnosti, které jsou k dispozici. Také si ale mohou říct, že lékaři jasně řekli, že situace jejich dítěte se už nikdy nezlepší, je nezvratná. A dojdou k názoru, že odpojení od přístrojů je v jeho nejlepším zájmu. Zkrátka rodič má k dítěti nejblíž a je to on, kdo si své rozhodnutí uvnitř ponese do konce svého života.

Lidovky.cz: I kdyby rozhodovali hlavně rodiče, neměl by mít ale přece jen poslední slovo lékař, aby určil, zda je eutanazie přijatelné řešení, či nikoliv?
To určitě ano. Eutanazie je dost kontroverzní téma, u dětí samozřejmě ještě mnohonásobně víc. Dítě, zvlášť malé, nemůže ani samo vyslovit souhlas. Takže ten souhlas musí dát k eutanazii někdo jiný, což ale neznamená, že se najednou jedná o vraždu, jak tvrdí někteří lidé. V odborných pracích se mluví o eutanazii i v případech, kdy osoba není schopna autonomního rozhodnutí. V takových situacích pochopitelně jen názor rodičů nestačí, vstoupit do toho musí i názor odborníků. Už kvůli obavám, aby nedocházelo ke zneužívání.

Lidovky.cz: Existují ale také případy, kdy se lidé navzdory lékařskému posudku, po letech náhle probrali z kómatu či se jejich stav jinak náhle zlepšil. Takoví by toho při povolení eutanazie zřejmě nedožili, lékařský posudek by se tu mýlil.
V medicíně není pochopitelně téměř nic na sto procent. Obava, že bude případ nesprávně posouzen, tady je. Nicméně jsou situace, kdy se nejrůznější lékaři shodnou na tom, že šance na zázrak a zlepšení je iluzorní. Nebo může jít o dlouhodobě neměnný stav. Pak jde o pravděpodobnost hraničící s jistotou.

Lidovky.cz: U nás není momentálně povolena eutanazie v žádné formě. Je tedy vůbec česká společnost podle vás připravená vést debatu o dětské eutanazii?
Myslím, že připravená je, ostatně to potvrzuje i pestrost názorů, které kolem toho zazněly. Z debaty vyplývá, že je to téma sice složité, ale že je o něm potřeba mluvit. Samozřejmě forma diskuze na Facebooku v tomto případě nebyla úplně důstojná, navíc nejprve je nutné začít řešit eutanazii u lidí, kteří si o ní mohou rozhodnout sami. O tom debata už delší dobu probíhá. U dětí by to byl až ten další krok. Primárně je pochopitelně nutné zlepšit pomoc rodinám, které pečují o vážně nemocné či postižené dítě nebo jiného člena rodiny.

Chromý a slepý dýdžej spáchal asistovanou sebevraždu. V Itálii oživil debatu o eutanazii

Lidovky.cz: Co třeba děti s Dawnovým syndromem? U nich se zlepšení také předpokládat nedá, rodina s tím má také trápení a výdaje.
V takových případech eutanazie určitě v úvahu nepřipadá, neprobíhá tam utrpení, spíše jde o sociální stigma. Lidé s Dawnovým syndromem svým životem netrpí, někteří dokonce pracují. V tomhle směru odmítám přirovnávání mých výroků k praktikám nacistického režimu, jak to interpretovali jiní.

Lidovky.cz: Podle vás by tedy moc nad životem trpícího dítěte, které se neumí rozhodnout samo, měla být kompletně v rukou rodičů.
Pokud se nedokáže rozhodnout samo a objektivně lze posoudit, že nesnesitelně trpí a že se vůbec nedá mluvit o kvalitě života a možnosti zlepšení či uzdravení, přichází možnost eutanazie podle mě v úvahu. V opačném případě se to dá nazvat nuceným přežíváním. To bych třeba já, kdybych byla v pozici toho dítěte, nechtěla. Jen proto, že tu je nějaká právní úprava zakazující eutanazii, se už neuvažuje o tom, co je skutečně v zájmu dítěte. Jestli je to umělé udržování při životě, který však nemá žádnou kvalitu. Místo rodičů pak rozhoduje stát podle paragrafů, které dotčeným stejně nevyhovují. Argumentuje se právem na život, ale podle mě je důstojné ukončení života v některých případech právě projevem úcty k životu.

Lidovky.cz: Na stranu druhou by ale stejně konečné rozhodnutí o možnosti eutanazie rozhodoval stát.
Jenže důležitá by tam byla žádost samotných rodičů. Pak už by to bylo na posouzení odborníky, zda jsou pro to splněny podmínky. Naopak v situaci, kdy jsou rodiče třeba věřící a o eutanazii svého dítěte by nikdy neuvažovali, by je nemohl nikdo nutit, aby eutanazii schválili.

V Belgii podstoupil eutanazii nezletilý. Komise výjimečný případ pečlivě a s dojetím zkoumala

Lidovky.cz: V takovém případě by se stát o dítě měl starat dál? Nebo by odpovědnost měli převzít rodiče?
Právo na lékařskou péči náleží každému. Dítěti by tedy potřebná péče poskytována byla. Pokud by léčba nebyla shledána jako efektivní, nabízela by se alespoň péče paliativní. I v případě Alfieho Evanse se řešilo, že stát stojí neefektivní léčba velké peníze. Nakonec došlo k jeho odpojení od přístrojů, nebyla to aktivní eutanazie.

Lidovky.cz: Není to v takovém případě totéž?
Podle mě v podstatě ano. Dříve se pasivní a aktivní eutanazie přísně rozlišovaly, ale někteří moderní autoři zastávají názor, že mezi aktivní a pasivní eutanazií nelze smysluplně rozlišovat, protože i v případě odpojení od přístrojů jde o provedení řady úkonů, které jsou spolupříčinou smrti.

Lidovky.cz: Nevede ekonomizující přístup k tomu, že bude na lidský život nalepena cenovka?
K tomu dochází už nyní, lidský život je naceňován už dnes, jen se o tom nemluví. Lékaři často pacienty ani neinformují, že existuje jiná léčba, která je ale hodně drahá. Pojišťovny takové postupy ani nechtějí proplácet. A ten kdo není dostatečně hlasitý a pojišťovnu třeba i mediálním tlakem k úhradě nedonutí, nemá na takové postupy šanci. Žádný zdravotnický systém si pochopitelně nemůže dovolit neomezenou léčbu svých pacientů. Je potřeba, aby byla stanovena transparentní pravidla.

Zeman se sešel s Ludvíkem a Němečkem, odmítli možnost eutanazie

Lidovky.cz: Nehodláte se eutanazii věnovat po stránce legislativní? Třeba se v rámci nějaké iniciativy snažit přijít s návrhem zákona...
Téma mě zajímá. Sama jsem o těchto otázkách přemýšlela v souvislosti s mojí maminkou, která má amyotrofickou laterální sklerózu a její stav se bude pravděpodobně zhoršovat a vím, že chce odmítnout přežívání na přístrojích. Myslím si, že je důležité, aby měl člověk moc o sobě rozhodnout. Země, které tuto možnost dávají, jsou podle mě vyspělejší. Zatím jsem ale nikým ke spolupráci oslovena nebyla, vím ale, že takové návrhy jsou občas předkládány. Bude asi potřeba zkoušet to znovu a znovu.

Lidovky.cz: Jak se stavíte k eutanazii, kterou si vybere člověk zdravý, ale unavený životem?
Je to samozřejmě kontroverzní. Hlavně věřící lidé jsou znepokojeni tím, že v zemích, kde je eutanazie nebo asistovaná sebevražda legální, počet těchto případů roste. Lidé mohou být unavení, vyhořelí, mohou mít pocit, že už pro ně život nemá smysl nebo nemají rodinu. V případech, kdy člověk například trpí depresemi, by jistě měla být dostupná pomoc a léčba. Pokud ale člověk trvá na ukončení svého života, nevidím důvod, proč by se tak nemohl rozhodnout. Podporuji princip, aby lidé mohli o sobě rozhodovat v souladu se svým svědomím, než aby za ně rozhodovali druzí. Pokud to někoho znepokojuje, může druhým nabízet jiné formy pomoci, ale ne vnucovat.