Letošní volby přinesly řadu překvapivých změn v chování voličů. Protože je průměrný okresní papaláš libovolné strany pořád přese všechno chytřejší než průměrný volič, nemohu se upřímně připojit k všeobecné radosti nad kroužkovací epidemií. Můj vztah k politikům není natolik emocionálně niterný, abych se radoval z toho, že „oni se teď začnou bát“. Mne by spíš zajímalo, co s tím partaje provedou.
Evoluční biologové vědí, že organismus usiluje o minimalizaci nákladů a maximalizaci zisků. Třeba sýkora snáší vajíčka, aby měla potomky, což je zisk, ale stojí to čas a energii. Pokud snese příliš mnoho vajec, může na své energetické náklady zahynout (a její potomci s ní), anebo může sice přežít, ale tak se vysílit, že napřesrok bude mít málo potomků, což se také nevyplatí.
Bude-li naopak příliš šetřit, vyrobí zase málo mláďat. Výsledkem těchto rozporů je víceméně optimalizované chování: co nejvíc mláďat za co nejmíň výdajů. Změní-li se prostředí, změní se i poměr zisků a ztrát a s ním i chování. Sýkora pochopitelně neví, co činí (jako to vesměs nevíme ani my), protože dělá to, co do jejích genů zapsaly osudy tisíců předchozích generací (ti příliš spořiví či příliš riskující už tu prostě nejsou).
Člověk ještě k tomu dokáže optimalizovat i vědomě. Takové chování kupodivu překvapuje. Jsme jaksi ochotni uznat, že zvířata se chovají „racionálně“, tedy maximalizují svůj prospěch, ale svým bližním bychom obdobnou racionalitu nejradši upřeli.
Tak například pytláci loví nosorožce kvůli rohu, o němž se Asiaté domnívají, že jim nějak pomůže s potencí a vůbec. Ochránci přírody proto zkusili následující mazaný fígl: uřežeme-li nosorožcům rohy, pytláci je nechají být. Ovšem pytláci nejsou hloupí, a dokud je na světě aspoň jeden rohatý nosorožec, vyplácí se jim ho hledat a zabít. Potkají-li nosorožce bezrohého, zabijou ho pochopitelně taky, aby se příště nemuseli namáhat marným stopováním zvířete, které pro ně nemá žádnou cenu.
Pozorovatelé výsledků květnových voleb vesměs předpokládají, že partaje teď budou usilovat o omezení kroužkovacího práva voličů. Snad, pokud o věci budou rozhodovat pouze už zvolení poslanci, nikoli také čekatelé na budoucí zvolení. Značná část členů stran doufá, že se také jednou dostanou do sněmovny přes hlavy svých úspěšnějších konkurentů proto, že se něčím bizarním zalíbí voličstvu (letos se zalíbili právě svou mimořádnou neúspěšností neboli mimořádně špatným postavením na kandidátce). Zda tedy dojde k očekávané změně volebního zákona, si vůbec nejsem jist.
Tipuji ale dva budoucí trendy, které nejsou závislé na legislativních změnách. Zaprvé voliči začnou kroužkovat i na předních místech kandidátek, aby zabránili kroužkujícím šílencům vysunout nahoru kandidáty úplně ode dna. Zadruhé partaje začnou velmi důsledně prověřovat kandidáty z konce listiny, kteří byli dosud považováni za nezávazné lákavé ozdůbky (nahoře osvědčení partajní „mafiáni“ - v uvozovkách, abych neměl oplétačky - a dole primář a oblíbený starosta). Tenhle přepych si už nebudou moci dovolit. Výsledkem budou „mafiáni“ odshora až dolů. V případě neúspěchu této ukázňovací akce můžeme očekávat výrazné zkrácení kandidátek -je-li na krajské kandidátce víc jmen, než kolik poslanců příslušný kraj může vyprodukovat, a zároveň hrozí, že všechna jména musíme brát stejně vážně, jsou s tím jenom zbytečné mrzutosti.
***
Teď bude zajímavé sledovat, co partaje provedou s kroužkovacím právem voličů
O autorovi| Jan Zrzavý evoluční biolog Autor přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity
