* LN Jaká rizika mohou výstavbu nových bloků v Temelíně zhatit? Může to být tlak z Německa a Rakouska? Nebo ekonomické parametry?
Před událostmi ve Fukušimě bych odpověděl, že největším problémem rozšíření Temelína jsou problémy při výstavbě velkých infrastrukturních projektů. Příkladem může být dálnice D8 přes České středohoří. Nyní se k tomu přidalo riziko, že Evropská unie stanoví tak přísná kritéria bezpečnosti, že učiní jadernou energetiku ekonomicky nezajímavou, nenávratnou. A jaderné bloky se budou stavět jen v zemích, které si s tím tolik nelámou hlavu. Tedy za hranicemi Unie, kde naše nároky nebudou brát do úvahy.
* LN V této souvislosti mne zaujalo, že i chudé země jako Bangladéš, Srí Lanka nebo Jordánsko v posledních letech uvažují o výstavbě jaderných elektráren. Přitom nemají odborníky ani vhodný personál. Je to vůbec reálné?
V nejbližších pěti až deseti letech bych to za reálné nepovažoval. Na druhou stranu, v emirátu Abu Dhabi se v roce 2006 rozhodli, že do toho půjdou, a nyní již staví čtyři bloky. Pro Abu Dhabi nebo Katar není problém přeplatit a přetáhnout experty z Ameriky nebo Evropy. Pro chudší země, jako je Egypt nebo Jordánsko, bude problém odborníky najít a udržet si je.
* LN Kdo v Evropě, kromě Česka, neztratil po událostech ve Fukušimě a panice v Německu zájem o rozvíjení jaderné energetiky?
Česko, Británie, Francie, Finsko a Nizozemsko. Ve všech těchto zemích je reálné, že se v nejbližších letech začne stavět další jaderný blok. Itálie zvažuje návrat k jádru, ale nedávno vyhlásila roční moratorium. Novou jadernou elektrárnu by chtělo stavět také Polsko, zájem má i Litva.
* LN Překvapilo mne Polsko, které je v otázce jádra velmi optimistické. První jaderný blok by chtělo spustit už v roce 2022...
Klíčovou zde bude otázka vybudování funkčního a respektovaného jaderného dozoru, což trvá nějaký čas. Československý jaderný program také nezačal spuštěním elektrárny v Jaslovských Bohunicích, ale začal v roce 1955 založením jaderné fakulty a výzkumného ústavu v Řeži. Tým respektovaných odborníků na jaderný dozor a licencování nových bloků – to je největší problém řady zemí.
* LN Zajímavé je také to, že do výstavby jaderných elektráren chtějí investovat hlavně státní a polostátní energetické koncerny. Soukromí investoři váhají a například v USA jdou do takových investic jen s vysokými státními garancemi...
Každá privátní firma má mnohem vyšší citlivost na rizika a vyšší tlak na rychlý zisk. Temelín začne vydělávat, až bude dokončen. Pokud ČEZ rozjede výstavbu jaderného bloku, současný management z provozu nových bloků již zřejmě žádný prospěch mít nebude. Pochybuji, že Martin Roman bude ještě za 15 let generálním ředitelem ČEZ. Stejně tak premiér Petr Nečas s největší pravděpodobností nebude premiérem v době spuštění nových bloků. Za tu dobu se zde vystřídají nejméně čtyři vlády. A otázka je jaké. Nedivme se, že soukromí investoři do takového rizika nechtějí jít.
* LN Proč tedy řada zemí staví jaderné bloky? Jde jim o prestiž?
Jde o dlouhodobý výhled. Podstatnou část zisku ČEZ dnes tvoří jaderné elektrárny v Temelíně a Dukovanech. Jaderná energie je poměrně levná i po započtení nákladů na ukládání jaderných odpadů, dává ekonomický smysl.
* LN Má z pohledu České republiky smysl vyrábět tolik elektřiny – hlavně z uhlí – a ničit si tím životní prostředí?
Vytěžit severní Čechy, spálit vše v uhelných elektrárnách a vyvézt ven – to není chytrá strategie. Už z toho pohledu, že uhlí se jednou může ukázat být vhodným zdrojem například pro výrobu benzinu nebo petrochemickou výrobu. Pokud bychom vyváželi elektřinu vyrobenou z jádra, to mi tak špatné nepřipadá. Je tu otázka: co budeme vyvážet za 20 let, z čeho budeme žít, až se montovny přesunou dál směrem na východ?
* LN Čím to je, že má „zelená lobby“ tak silný vliv na energetickou politiku Evropské unie?
Debata na úrovni Evropské unie se již změnila. Nyní se jedná neustále o tom, jak vybředneme z ekonomické krize a zda vůbec přežije euro. Já vám garantuji, že pokud některá z evropských zemí řekne, že nesplní některý z cílů energetické strategie do roku 2020, tak si toho skoro nikdo ani nevšimne. Máme dnes úplně jiné starosti.
