Tak jsme v čele Evropské unie. To, zda budeme následující půlrok peloton takticky z čela brzdit, zda se pokusíme třeba s Irskem o jeho roztrhání a o únik, nebo zda někomu budeme „nosit vodu“ a rozjedeme mu spurt, uvidíme v dalších měsících a političtí komentátoři to jistě výstižně nahlédnou.
K sjednocené Evropě lze mít určitě mnoho oprávněných výhrad. Otázkou pak také je, jestli pod jejím příkrovem něco nemizí. Mluvím o střední Evropě. Jak píše maďarský autor Péter Esterházy v knize Hrách na zeď: „...střední Evropu lze plně pochopit jen ve střední Evropě a být Středoevropanem znamená především nerozumět sám sobě.“ Nevytrácí se tento středoevropský pocit, nemáme náhodou dojem, že už sami sobě rozumíme?
Posuny ve společnosti mají samozřejmě dopad také na umění. Rumunský prozaik Norman Manea v souvislosti se středoevropskou literaturou poznamenal: „Literatura, jež vznikala a vzniká ve středoevropském prostoru, se vyznačuje velikou pestrostí a proměnlivostí, vzepětím i úzkostmi; umělecky je neobyčejně expresivní a nelze pochybovat o její originalitě.“ Nesnaží se nám náhodou zbyteční bruselští úředníci namluvit, že náš osud už teď bude jiný, dějinami nepřerušovaný?
A také známe svou mentalitu a své možnosti, proto skutečnost, že čeští politici v čele Evropské unie tu řeší problémy s ukrajinským plynem, tu válčení v Izraeli, vyznívá poněkud nepatřičně. Nestávají se naši zákonodárci tím, co Ladislav Klíma nazval „policajtskými náturami“?
„Tato vlastnost je výrazem největší vůbec ordinérnosti. V čem spočívá tato? Vnaprosté zde se jevící vnějškovosti, v podlidské povrchní jalovosti; stálé míchání se do cizích věcí předpokládá úplné zanedbání svých, kdo stále napravuje, je ze všech nejvíce nepravý, nebylo dosud člověka, jenž by byl měl právo napravovat lidstvo, - neboť nikdo, do posledního dechu, nenapravil ještě -sám sebe. Dále v nízkosti moralisování, které leží tu vždy na dně; v nízkosti sociální stádnosti, státnosti; v komické, tak negrům ještě odpustitelné, drzé víře, že vím, co je vůbec správné.“ No, naštěstí se velký český autor ukázal v závěru být rasistou, a tak ho nemusíme brát příliš vážně.
Raději si přečtěme tři krásné věty o Evropě od Pétera Esterházyho: „Evropa dnes znamená to, že vás požádají, zdali byste nenapsali tři věty o Evropě, jinak řečeno, Evropa je vzpomínání na Evropu, stín stínu; například. Předchozí věta byla první, tahle věta je druhá a ta, co přijde po ní, bude třetí. Když půjde všechno dobře.“
O autorovi| Ondřej Horák, redaktor LN
