Do běžné mluvy pronikají podle Dufkové i takzvané grafické zkratky z angličtiny. „Předpokládala jsem, že zkratka LOL se hodí hlavně pro psaný projev a postupem času se ukázalo, že to lidé používají v běžném hovoru. Místo toho, aby se autenticky zasmáli, utrousí LOL,“ řekla Dufková.
LOL znamená laughing out loud, v překladu smát se nahlas. V mluvené řeči to má podle lingvistky jinou funkci, je to spíše ironické zasmání. Pravděpodobně podle ní bylo v jazyce prázdné místo, které se touto zkratkou obsadilo.
Do češtiny se také dostávají slova ze sociálních sítí či videí na YouTube, která nepojmenovávají nově vzniklé skutečnosti, ale jedná se často spíše o humor. Jako příklad uvedla Dufková slova skibidi nebo delulu. Podle ní se nedá říct, zda tato slova z jazyka zmizí úplně, pravděpodobně ale bude jejich frekvence zase slábnout.
„Myslím, že se uchytí funkčnější prostředky typu sloves, ať už je to felit, flexit, nebo cheatovat,“ řekla. Slovesa se podle ní mohou v jazyce ujmout i proto, že pojmenovávají děje, pro které nebylo jiné jednoslovné pojmenování. Například sloveso sdílet má podle Dufkové v češtině spojitost se sdílením názoru, nadšení, obav, ale třeba pro sdílení svačiny už mladí lidé použijí méně zatížené sloveso šérovat, z anglického share.
Progresivní předložka „na“
Další dynamický vývoj v jazyce lze podle Dufkové vidět u předložkových vazeb, například vyjadřování místa. Nejprogresivnější je už dlouho předložka „na“, prosazuje se všude tam, kde tím nevzniká větší množství výkladů. Dříve bylo standardizované pouze mít něco u pokladny, ve skladu, nyní se používá platit na pokladně, mít něco na skladě, dokonce i obědvat na jídelně. Pro lidi je snazší si pamatovat a používat méně jazykových prostředků, uvedla Dufková.
Velkou část spisovné češtiny tvoří čeština neutrální. Formálnější prostředky, jako jsou tvary mohu, potřebuji, píší, budou podle Dufkové lidé v běžné komunikaci aktivně používat čím dál tím méně, rozumět jim ovšem budou i nadále. Snižuje se podle ní schopnost lidí střídat kódy, tedy plně přepínat mezi dvěma jazykovými varietami, například mezi formálním jazykem a češtinou svého regionu, například pražskou nebo moravskou.
„Přepnout se plně do formální češtiny je kognitivně nesmírně náročné a lidé v tom nejsou cvičeni na základní a střední škole. A myslím si, že to nejde hodnotit ani jako dobré, ani jako špatné, protože umět mluvit plně spisovně není žádná apriorní hodnota. V psaném projevu je to trochu jiné, s tím nám ovšem pomáhají korektory,“ řekla.
Komunikaci a její rychlost ovlivňují i sociální sítě. Ty podle Dufkové daly lidem více možností se vyjádřit, expresivní či vulgární vyjádření se podle ní používala i dříve. „To, že teď slýcháme a čteme víc expresivních výrazů včetně vulgarismů, je dáno hlavně tím, že na sítích a v diskusích na internetu neustále komunikuje mnoho lidí na jednom místě,“ dodala.
