„Trvám na tom, že žádný majitel pádu komunismu neexistuje. Tuhle iluzi je třeba důsledně rozptylovat,“ prohlásil Klaus.
Drtivá většina veřejnosti podle něj v roce 1989 chtěla konec komunismu, svobodu, západní blahobyt a volný pohyb po světě.
„Chtěli jsme kapitalismus, nechtěli jsme žádné třetí světy, socialismus s lidskou tváří spojený s rokem 1968,“ řekl bývalý prezident zaplněnému sálu na pražské Vysoké škole ekonomické.
Protivníkem byli vytlačení osmašedesátníci a věční elitáři, řekl Klaus
Protivníkem po listopadu 1989 nebyla podle něj ochablá, vyčpělá komunistická strana, ale ze všech pozic vytlačení takzvaní osmašedesátníci, tedy lidé, kteří opustili komunistickou stranu po sovětské vojenské intervenci do Československa 21. srpna 1969, a věční elitáři mediálního a kulturního světa, jak je Klaus souhrnně nazval.
„Nechtěli jsme vytvářet nový, lepší svět. My jsme nechtěli další z řady utopií. Brave new world zažíváme až dnes v jeho tragické pirátsko-zelené progresivistické verzi,“ prohlásil exprezident v narážce na dílo Aldouse Huxleyho „Brave new world“ (tedy v překladu Skvělý nový svět, v češtině ovšem kniha vyšla pod názvem Konec civilizace – pozn. redakce).
Masivně na nás doléhá destrukce Západu, prohlásil Klaus
Kritizoval také, že se šíří nové levicové ideologie. „Masivně na nás doléhá destrukce Západu,“ prohlásil Klaus, když se v druhé části svého vystoupení soustředil na kritický popis dnešní reality.
„Náš dnešní politický systém je karikaturou parlamentní demokracie,“ tvrdil a prohlásil, že naše dnešní politické strany nejsou vymezeny ani ideově, ani vzájemně.
„Levice se za svou levicovost nestydí, pravice se za svou pravicovost stydí,“ řekl bývalý prezident, který byl jednou z klíčových tváří transformace komunistického Československa a po jeho rozpadu a vzniku samostatné České republiky na kapitalistickou, tržní společnost.
„Vítězem pádu komunismu byl obyčejný člověk. Obyčejného člověka nemají elitáři nalevo ani napravo rádi,“ řekl Klaus.
Při kritice dnešní reality exprezident prohlásil, se evidentně vracíme zpátky. „Obávám se, že máme blíže k padesátým letům než k roku 1989,“ přidal na konec přednášky velmi kontroverzní tvrzení.
V padesátých letech minulého století komunistický režim v inscenovaných politických procesech odsuzoval k smrti ty, kteří ho skutečně či domněle ohrožovali, případně své odpůrce posílal do vězení či uranových dolů.