Těhotenství Jany Flasarové z Přerova se zpočátku vyvíjelo normálně, pak se ale objevily komplikace.
„Na druhém screeningu mi řekli, že je dítě v růstu o dva týdny pozadu. To mi ale ještě lékaři dávali naději, že to může dohnat. Jenže na dalším vyšetření už to bylo jen horší. Cítila jsem se hrozně. Říkali mi, že může umřít a že ji nebudou moci zachránit,“ vzpomíná na nepříjemné okamžiky.
Žena byla v tu chvíli ve 26. týdnu těhotenství ze standardních 40 a do péče se zapojili odborníci z Novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice Olomouc.
„Kolegové nás přizvali ke konzultaci s informací, že děťátko dlouhodobě neroste a bude potřeba se rozhodnout, jak v těhotenství pokračovat dále. Vzhledem k tomu, že nebyla plně funkční placenta, existovalo velké riziko, že miminko může umřít nitroděložně,“ popsal lékař Martin Wita.
„Zároveň jsme věděli, že hmotnost Vanesky je tak nízká, že by bylo velice obtížné ji po porodu zachránit. Hledali jsme tedy optimální strategii a načasování ukončení těhotenství, aby miminko bylo v bříšku co nejdéle a mohly vyzrát plíce, ale zároveň ji nezatížili rizikem nitroděložního úmrtí,“ dodal.
První dva týdny muselo být dítě zaintubované
Ve 28. týdnu těhotenství se však průtokové parametry placentou zhoršily natolik, že bylo nutné přistoupit k porodu. Holčička měla při narození 22. prosince loňského roku váhu 395 gramů, přičemž standardně mají takto staré děti více než dvojnásobek. Průměrná hmotnost donošených dětí je pak v Česku při narození 3,3 kilogramu.
„Na dalším postupu jsme se s rodiči dohodli už před porodem. Věděli jsme, že Vaneska bude maličká a rizika úmrtí nebo přežití s následným handicapem byla velká,“ přiblížil Wita.
Navzdory intenzivní péči zdravotníků byly první dny a týdny pro rodiče velmi stresující.
„První dva týdny to bylo hrozné. Nemohla jsem si Vanesku ani pochovat, protože byla zaintubovaná,“ přiblížila Flasarová, která po ukončení několikadenní hospitalizace za dcerkou jezdila každý den. V době, kdy nemohla být u dítěte přímo, pak využívala možnosti sledovat ho na online kameře.
„Na novorozeneckém oddělení je úžasný personál, cítila jsem se tam jako v rodině. Jsou chápaví, fakt neskuteční,“ nešetřila chválou.
Dítě lékaři kontrolují i přes telemedicínu
V inkubátoru a intenzivní péči neonatologů si nakonec holčička pobyla sto dní a její hmotnost se za tu dobu zvýšila čtyřnásobně na 1 770 gramů. Domů si ji rodiče mohli odvézt 31. března.
„Když mi to řekli, měla jsem obrovskou radost. Těšila jsem se na to hrozně dlouho,“ vylíčila s úsměvem maminka.
„Při rozhodování o propuštění miminka do domácí péče jsou hlavním faktorem stabilizované životní funkce. U Vanesky jsme věděli, že ještě bude potřebovat delší dobu kyslík, takže jsme rodiče vybavili přístrojem, který umožňuje kyslík v domácích podmínkách mít,“ nastínil Wita.
„Z hlediska výživy jsme věděli, že co Vaneska potřebuje, dostane od maminky. Nebylo už tedy třeba dalšího pobytu v nemocnici a její stav můžeme monitorovat ambulantní cestou,“ dodal.
Rodina nyní dojíždí na kontroly a rovněž zasílá monitoring zdravotního stavu na dálku prostřednictvím telemedicíny. Lékaři tak mají podrobný přehled o aktuálním zdravotním stavu holčičky.
„Když vezmeme v potaz nejčastější rizikové faktory, tak v případě Vanesky je dosavadní vývoj příznivý a je obrovská šance, že bude žít kvalitní a zdravý život,“ uzavřel optimisticky Wita.
