Pokud se někdo těšil, že na pražském koncertě The Cure potká desítky Robertů Smithů, ortodoxních fanoušků v „převleku“ za svého idola, musel být zklamán. Kromě nadváhy (nadváhou prý trpí přes tři čtvrtiny Čechů, a mimochodem také skoro 45 procent z možná až 70 milionů koček ve Spojených státech) byla jakákoliv podobnost natupírovaných vlasů a přetáhlé rudé rtěnky spíš neúmyslná a náhodná. Ostatně Vladimír Vlasák z MF Dnes napsal v reportáži z inkriminovaného koncertu, že „Smith vypadal z dálky jako teta Běta“. A kdo by dnes stál o image tety Běty. Byť z dálky.
Mnohem zajímavější přehlídku zažila Sportovní hala o den dřív, když posloužila hvězdám severského symfonického metalu Nightwish. Už je to nějaký pátek, co skupinu opustila múza Tarja Turunen, magická kráska v černočerném. I její fanynky se ale rychle sžily s (tak podobným, až se chce říci stejným) vkusem následovnice Anette Olzon, a Prahu tak zaplavily stovky goticky naladěných krasavic v černých přelivech a síťovaných punčochách, obtěžkaných stříbrnými šperky.
Podobným úkazem, jen několikrát většího měřítka, je festival Wave Gotik Treffen, který se koná na jaře v Lipsku a jehož poslední, 16. ročník navštívilo 25 tisíc lidí. Po „oděvní“ stránce (má ovšem i tu druhou, hudební) jde takřka o souboj profesionálů a součástí jsou i luxusní, výpravné róby, jejichž majitelky jsou nazírány téměř zbožnou úctou.
Zatímco variace na tzv. gotický rock povýšily, podobně jako třeba punk, na (vizuálně občas výrazný a nezaměnitelný) životní styl, pořád existují i koncerty, které působí jako dobře maskovaný doslova maškarní bál. Není to totiž jen tak vyrazit do ulic oblečený a nalíčený jako Marilyn Manson nebo - ještě stylověji - jako Gene Simmons z Kiss, přezdívaný také ,The Demon‘.
Paradoxně „nejnormálněji“ působí akce, kde je pódiový převlek vyžadován dramaturgií, a není to jen kratochvíle účinkujících. Třeba akce v Akropoli minulý pátek, kde projekt Kašpárek v rohlíku, inspirovaný stejnojmenným představením Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, pokřtil desku písniček pro děti a jejich rodiče Bejbypank. S jistotou lze říct, že se na podobné koncerty nikdo nezačne oblékat (po vzoru účinkujících) jako klaun.
Zbývá poděkovat za všechen symfonický metal severského střihu, gotické festivaly, Mansony a démony. Nebylo by nudnějšího publika než zástup tet Bět, a ještě tlustých jako kocour Garfield.
O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka LN
