Další rok, další sestup na žebříčku Transparency International.
Může mít toto každoroční pokoření aspoň mobilizační účinek?
To je asi jediná naděje. Pohled na známý žebříček totiž vede k fatalismu, před nímž může zakolísat i sofistikovanější protikorupční snaha než ta, již vystihuje předvolební video Markéty Reedové (nese se v duchu „řekli jsme si přece, že korupce ne, tak proč to nechceš pochopit?“). Veškeré pohyby v míře korupce se totiž jeví jako mikroskopické ve srovnání s téměř neměnnou hmotou národní kultury. V západní Evropě, jež sdílí čím dál hustší právní předivo EU, jsou rozdíly mezi přísným severem a ležérním jihem stále stejně ostré. Navíc odpovídají míře důvěry charakteristické pro tu kterou společnost. Zkorumpovanost v úzkém slova smyslu se taky kryje se zkorumpovaností rozpočtovou (z nejzadluženějších zemí eurozóny jen Irsko není na chvostě tabulky). Pokud si naivkové stále myslí, že členství v Unii vymycuje korupci, Bulharsko a Rumunsko (ale i my) dokazují opak.
Žebříček TI je výmluvným důkazem, jak houževnatý útvar je národ. Kořeny národních odlišností přitom můžeme vystopovat staletí dozadu, přinejmenším do doby reformace. Lze se z tohoto určení vůbec vymknout? Říkat ne nemá smysl, ale o to musí být protikorupční úsilí promyšlenější.
