Před začátkem festivalu jsme tři dny předtáčeli úvody a, počínaje zahajovacím večerem, už se nezastavím. Točím reportáže a namlouvám komentáře, a tak si o všech těch neobyčejných filmech budu zase jenom číst v katalogu. Naštěstí mi to vynahradí takové zážitky, jako bylo natáčení rozhovoru s Claudií Cardinalovou. Febiofest se z malinkého setkání, kde se promítalo pár filmů, proměnil v obrovský festival. A přitom neztratil tu původní studentskou, nadšeneckou atmosféru. Především ale zůstává spojený s tím, kdo ho založil. Myslím, že nejsem sama, kdo značku Febiofest čte jako „Ferův filmový festival“. Nic podobného nenajdete nikde jinde na světě -ani v Cannes!
29. března 2008
První Echo Febiofestu jsme točili s Alenkou Činčerovou ještě v polních podmínkách přímo ve Febiu. Pak přišel režisér Janek Sebechlebský, který měl úžasné nápady - nutil mě plavat pod vodou a jezdit na motorce. Po něm to byli Pavel Jandourek, Ján Mančuška a letos bezvadná mladá režisérka Erika Hníková. Já sama nejsem žádný velký psavec, a tak mi hodně pomáhá, že mi texty píše Alena Hynková, další dobrá duše Febia a Febiofestu.
