Je to právě pětadvacet let ode dne, kdy Jarmila Kratochvílová zaběhla úžasný čas na osm set metrů. Dodnes je to platný světový rekord, který, jak se zdá, ještě nějakou dobu nebude překonán. I když pozor, o výkonu Boba Beamona se říkalo, že je to skok do jedenadvacátého století, ale zemřel mlád dvacet tři let, v roce 1991. Tedy ten rekord.
Je ještě pár takových adeptů na dlouhověkost. Třeba zrovna oštěp Jana Železného. Bezvadný výkon, i když teprve dvanáct let „mladý“. Ale Jarmila má nejstarší rekord. Skvělá běžkyně, která do toho kromě talentu vložila nesmírný objem práce.
Mimochodem fenomenální výkony, a to nejenom ve sportu, často vypadají tak nějak samozřejmě, jakoby lehce.
Připadá mi, či spíše jsem přesvědčen, že někteří lidé si myslí, jak lehké je mimořádných výsledků dosáhnout. A taky to řádně zlehčují. Znáte ty poukazy – ale vždyť je to náhoda. A kdyby tamto nebo ono… A čert ví, jak to vůbec bylo... Nebo: Ten vědec na to přišel náhodou, protože zrovna zhaslo světlo.
Je to taková malá lidská závist vycházející z jejich malosti a jakési nadutosti, kdy nechtějí vidět, kolik práce je třeba udělat, aby se fenomén dopracoval fenomenálních výsledků. K talentu totiž patří i houževnatost.
Dobře se mi o tom mluví, protože sám nejsem fenomén. Ani se jím necítím být. Dokonce si přiznávám, že ani pracovitost u mě není na nějak vysokém stupni. Jsem spíš lenoch. Řeknete to o Jarmile Kratochvílové a jí podobných lidech?
O autorovi| Richard Tesařík, hudebník a herec
