Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Filipíny: práce v cizině ničí rodiny

Česko

Odjet pracovat do zahraničí se pro Filipínce v posledních třiceti letech stalo běžným způsobem, jak vyřešit nedostatek financí v rodině. Důsledkem jsou dvě generace dětí, které vyrostly prakticky bez rodičů.

Puritě bylo 22 let, když opouštěla své rodné Filipíny, s nimi manžela a čtyři děti a odjížděla za prací do zahraničí. Měla štěstí – dostala místo pomocnice hned v první agentuře, na kterou se obrátila. Sice až v islámském Jemenu, kde nebude moci chodit pravidelně do katolického kostela, ale zato bude pracovat v rodině britské diplomatky, takže hrozí menší riziko, že by ji někdo mohl zneužívat.

Příběh jako ten Puritin se stal milionům Filipínek, které odešly od svých rodin, aby jako pomocnice v domácnostech, zdravotní sestřičky či pracovnice v nočních klubech pomohly svým rodinám, strádajícím ekonomicky i sociálně

Neodjíždějí jen ženy. Každý den opouští svou zemi na tři tisíce Filipínců, aby si v zahraničí našli lépe placenou (či vůbec nějakou) práci. Z celkového počtu jedenácti milionů Filipínců pracujících ve 181 zemích světa ženy představují asi 60 procent.

Až do devadesátých let minulého století migrantům dominovali muži. Ženy ale postupem času prokázaly větší schopnost postarat se o své blízké – ve srovnání s muži totiž domů posílají podstatně větší částky. Během ekonomické krize je navíc práce služek a pracovnic ve zdravotnictví nebo zábavním průmyslu stejně žádaná jako v dobách prosperity.

Podle průzkumu, který učinila agentura Pulse Asia, sní jeden ze tří Filipínců o práci v cizině, a to včetně dětí Vysněná Amerika Purita pracuje v Jemenu už dvacet let. O manželově nevěře si v rodné vesnici štěbetají už i vrabci, ale dvě děti alespoň dostudovaly a příští rok, pokud vše půjde dobře, za ní přijedou do Jemenu. Dcera už nebude muset žehlit košile a uklízet jako ona, ale bude pracovat na recepci v luxusním hotelu. Syn dostal práci jako IT specialista u mezinárodní firmy.

Ze všech zemí na světě jsou pro Filipínce zemí zaslíbenou Spojené státy americké. Nejen kvůli historickým vazbám, které vznikly v době americké kolonizace Filipín v první polovině 20. století, ale i kvůli jazyku a kultuře. Máloco totiž tento nenápadný asijský národ fascinuje víc než americký způsob života.

Ne všichni ale mají šanci v USA dostat práci. Proto se v posledních letech škála zemí, kam Filipínci míří, rozšířila nejen o západní Evropu, ale i o chudé země, jakou je třeba Jemen. Díky znalosti angličtiny a velké přizpůsobivosti jsou Filipínci pro práci v zahraničí ideálně vybaveni a zprostředkovatelské agentury je ochotně zaměstnávají. Nemalou roli v odlivu žen z tohoto 90milionového ostrovního státu hraje rovněž vysoká míra emancipace, která ženám umožňuje stát se živitelkami rodin a samostatně cestovat.

Případ Puritiných dětí, které za ní do Jemenu nakonec přijely, ukázkově ilustruje poslední trend. Kromě nekvalifikované levné pracovní síly začali z Filipín odcházet i lidé s vysokoškolským vzděláním. Jinými slovy nastává odliv mozků, od IT specialistů až po manažery, zubaře a lékaře.

Exodus kvalifikovaných Filipínců nabral absurdních měřítek – prchají i lékaři, kteří se nechávají přeškolit na zdravotní ošetřovatele, protože tak snáze získají práci. Až 80 procent čerstvě odmaturovaných ošetřovatelek a ošetřovatelů Filipíny nakonec opustí, což zemi přisuzuje smutný rekord.

Rozpad rodiny jako norma Dlouhodobým odloučením dětí od rodičů, zejména matek, se narušují křehké sociální vazby. Častým výsledkem je rozpad manželství i celých rodin. Děti vyrůstají buď jen s otcem, anebo s prarodiči, kteří na ně ve svém pokročilém věku nestačí. Málokdy dokážou zajistit dohled nad tím, jak děti utrácí peníze, které jim rodiče z ciziny posílají.

Od počátku sedmdesátých let 20. století, kdy pracovní migraci začal otevřeně prosazovat bývalý filipínský prezident a diktátor Ferdinand Marcos, jenž tím řešil kolabující ekonomiku, na Filipínách vyrostly celé dvě generace dětí bez otců a matek.

Poslední zpráva OSN hovoří o tom, že Filipíny se drží na předním místě v obchodování s dětmi. Rozpad rodiny v kombinaci s psychickým strádáním dětí a chudým prostředím je totiž „ideální situací pro dealery s dětskými prostituty,“ píše se ve zprávě. Také kriminalita a drogová závislost, která se u mladých Filipínců vyskytuje stále častěji, podle sociologů přímo souvisí s nefunkční rodinou.

Škody ale dlouhodobé odloučení páchá i na druhé straně. Psychická deprivace ve spojení s nelehkými pracovními podmínkami a leckdy i zneužíváním ze strany zaměstnavatele dovedly nejednoho filipínského migranta až k sebevraždě.

Častá migrace za prací a status odloučené rodiny se promítají i do filipínských reklam. V tisku či na billboardech se usmívá šťastná zdravotní sestřička s telefonem u ucha kdesi uprostřed New Yorku a na druhém konci mluví táta s dětmi. Letáky nabízející levné tarify pro volání do a ze zahraničí se běžně nabízejí ve světových městech, kde žijí početné filipínské komunity.

Domů poslali 16,5 miliardy dolarů Proč má filipínská vláda takový zájem už více než třicet let posílat své občany v nejproduktivnějším věku ze země pryč? Je to kvůli ekonomickým a politickým výhodám.

Politické body zákonodárci sbírají ve chvíli, kdy se rodinám daří dobře, protože mají zajištěný pravidelný přísun peněz. Lidé tak mají pocit, že pro ně vláda, která migraci právně a technicky zastřešuje, něco dělá.

Ekonomický profit lze jednoduše vyjádřit čísly: minulý rok Filipínci domů poslali 16,5 miliardy dolarů. Na tyto finance filipínská státní pokladna automaticky spoléhá, a proto se žádná vláda nebude proti odchodu Filipínců ze země dobrovolně angažovat. Ba naopak, nejedna administrativa od 70. let pracovní migranty otevřeně velebila a nazývala je národními hrdiny, kteří obětují svůj osobní život ve prospěch vlastní země.

V této chvíli filipínská vláda masový exodus svých obyvatel zastavit nemůže ani nedokáže. Podle nevládních organizací by se ale měla zaměřit na to, jak z toho nečinit normu, a dát lidem najevo, že se jedná o dočasné východisko. Není přece běžné, aby děti vyrůstaly bez rodičů a manželé žili odloučeně. Zvláště v zemi, kde jsou všichni věřící (katolíci či muslimové) a kde je rodina tou nejvyšší hodnotou, je propagace tohoto způsobu života navýsost cynická.

O autorovi| NAĎA STRAKOVÁ, Autorka pracuje v Aktuálně.cz

Autor: