Je demokracie ve Spojených státech v ohrožení? Podle vystoupení amerického prezidenta Baracka Obamy se skoro zdá, že ano.
Obama minulý týden mluvil o „útoku na demokracii“ a o ovládnutí americké společnosti velkými firmami a lobbisty. Samozřejmě prostřednictvím peněz. Nejvyšší soud Spojených států, silnější obdoba našeho Ústavního soudu, totiž rozhodl, že nepolitické organizace, ať již jde o firmy nebo sdružení, mohou financovat díla vyjadřující politické názory. Nevztahují se na ně přitom omezení týkající se volebních kampaní. Dosud tomu tak nebylo.
Konkrétně soud rozhodoval o filmu nazvaném prostě Hillary. Jde o rádoby dokument, dobře sestříhané propagandistické dílko, které mělo těsně před prezidentskými primárkami dokázat, že Hillary Clintonová, demokratka a nynější Obamova ministryně zahraničí, je nedůvěryhodná osoba. Podle autorů filmu je tak nespolehlivá, že není schopna být dobrým prezidentem. Film se prodával na internetu, v obchodech na DVD a promítali ho i v několika kinech. V placené soukromé televizi na něj šlo několik krátkých reklam. Dokument vytvořila nevládní organizace, která si říká Citizens United. Oficiálně propaguje „tradiční americké hodnoty“, ve skutečnosti ale podporuje určitou část Republikánské strany. Mimochodem, v předposledních prezidentských volbách se právě Citizens United snažila přesvědčit Federální volební komisi, že musí zakázat snímek Michaela Moorea Fahrenheit 9/11, který byl agitkou proti tehdejšímu republikánskému kandidátovi Georgi W. Bushovi.
Federální komise to tehdy odmítla. Před posledními prezidentskými volbami ale zase naopak americký stát Columbia označil film „Hillary“ produkovaný sdružením Citizens United za volební agitaci. Obvinil přitom spolek z porušení zákona, který zakazuje používání firemních fondů pro „volební komunikaci“ a vysílání volebních šotů třicet dní před datem voleb.
Případ se dostal k místnímu soudu a Citizens United se pak odvolalo k Nejvyššímu soudu. Podle nich nešlo o předvolební kampaň.
Teď jim dal Nejvyšší soud za pravdu. Rozhodl, že zákaz filmu by byl neodůvodnitelným omezením svobody slova, kterou chrání první dodatek americké ústavy. Není možné zakázat organizacím a firmám točit nebo sponzorovat filmy s politickým názorem, prohlásil soud. Navíc dovodil, že pokud by šlo zakázat před volbami film, bylo by možné zakázat i další díla, která vydávají nebo platí firmy či organizace a která se často jednostranně vyjadřující o některých politicích. Například by šlo zakázat všem vydavatelům novin zveřejňovat politické komentáře. A to by asi málokdo považoval za rozumné. Přesto rozsudek mnohé vyděsil. Lobbisté rozhodnutím soudu dostanou do ruky mocnou zbraň, varuje spíše prodemokratický list The New York Times. Podle něj bude teď moci jakýkoliv lobbista vyhrožovat kterémukoliv zákonodárci tím, že pokud ten nebude hlasovat, jak chce jím zastupovaná firma, nevládní organizace či odbory, dají obří sumu peněz na natočení filmu, který ho poškodí před dalšími volbami. Ano, tahle možnost tu existuje. Navíc, jak tvrdí ekonomové, lobbisté velmi často prosazují dílčí zájmy proti těm, na kterých záleží většině společnosti. Menší skupina, kde jednotlivec může získat od státu velké peníze třeba pomocí dotací či zakázek omezenému počtu firem, je totiž schopna se lépe zorganizovat a zaplatit si lobbisty než velké množství lidí, které by získalo pro každého jednotlivce jen malou sumu například prostřednictvím zrušení cel či snížení daní. Takže zájmy malých, ale vlivných skupin mají teď zelenou.
Útěchou odpůrcům rozhodnutí Nejvyššího soudu ale může být to, že peníze nejsou v americké politice zdaleka rozhodující faktor. Ekonom Steven Levitt ukázal, že v USA mají, pokud jde o volby do Kongresu, peníze na předvolební kampaň jen nepatrný vliv na výsledky voleb. Ať již jdou přímo kandidátovi, nebo na filmy o něm či proti němu. A politolog Stephen Ansolabehere s ekonomy Johnem de Figueiredo a Jamesem M. Snyderem zase zjistili, že většinu příspěvků kandidátům tvoří dary prostých lidí bez zvláštních zájmů. A navíc, v poměru k rostoucímu HDP, je v americké politice stále méně prostředků. Svoji provokativní studii na toto téma proto nazvali „Proč je v americké politice tak málo peněz?“. Ale o tom zase někdy jindy.
O autorovi| Marek Hudema, redaktor LN
