Úterý 30. listopadu 2021, svátek má Ondřej
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Fotbalem za miliony ukájeli vášeň

Česko

Ligové vesnice - Jejich příběhy jsou podobné, za ryze českým fenoménem stáli bohatí mecenáši

První a třetí místo. Tak prestižní pozice obsadil český fotbal v nedávném žebříčku listu The Guardian. Angličané hledali po celém světě stadiony, které svou kapacitou co nejvíce překračují počet obyvatel obce, v níž se nacházejí. Mezi první Drnovice a třetí Blšany se vklínilo pouze chilské město El Salvador, jehož populace prudce klesla po zavření tamějších měděných dolů. Profesionální fotbal provozovaný ve vesnickém prostředí byl českou specialitou 90. let a přelomu tisíciletí, kterou zařídili většinou ambiciózní a bohatí rodáci. A zdaleka nešlo jen o Blšany a Drnovice.

„V Poštorné jsem se narodil a měl jsem šanci pro své rodiště něco udělat. Tak jsem se o to snažil. A nebyl to podnikatelský záměr, to vám garantuji,“ říká licencovaný agent FIFA a podnikatel Rudolf Baránek. S Tatranem Poštorná hrál pět let druhou ligu, a dokonce mohl postoupit do první, což ale nakonec odmítl. Druhou ligu viděli po revoluci také v Ratíškovicích, Slušovicích nebo Dolních Kounicích.

Až na vrchol fotbalové pyramidy se odvážili pouze tři vesničtí mecenáši. Blšany postoupily do nejvyšší soutěže v roce 1998, když už byl František Chvalovský předsedou fotbalového svazu. O jednu sezonu dříve se na rok první ligou mihly Lázně Bohdaneč dotované rodákem z nedalekých Živanic Jiřím Novákem.

První byl ale v roce 1993 Jan Gottvald s Drnovicemi. „Hrál jsem s nimi ligu celkem jedenáct roků, to je zázrak! Osobně jsem do Drnovic přivedl 319 fotbalistů včetně Kadlece, Weisse, Kubíka, Druláka nebo Šilhavého. Hrála tu česká reprezentace i Mnichov 1860 s mistrem světa a Evropy Thomasem Hässlerem. Nastrkal jsem do toho ze svého skoro 150 milionů korun,“ bilancuje někdejší místopředseda fotbalového svazu.

Základní publikum tohoto bohatého divadla ale čítalo jen asi dva tisíce diváků. Právě tolik obyvatel mají Drnovice, a zdaleka ne všichni přítomnost velkého fotbalu se vším, co přináší, vítali. Proč to tedy nejen Gottvald, ale i další donátoři vesnických klubů dělali?

Ze jmenovaných obcí musíme vyjmout Ratíškovice a Slušovice, které tak úplně nezapadají do scénáře, jenž je jinak v případech všech vesnických velkoklubů podobný.

V Ratíškovicích se zběsile nebudovalo, dnes na tamním areálu ani nepoznáte, že býval druholigový, a tamní fotbal má ligovou tradici už z 50. a 60. let dvacátého století.

Slušovice pro změnu využívají stadion postavený za předlistopadové éry Františka Čuby a prosperujícího JZD. Druhou ligu tam po převratu navíc nefinancoval místní rodák, ale bratři Jan a Emil Řehákové, kteří nakonec z klubu i obce odešli do Zlína, kam s sebou vzali i část tribuny.

Jinak jsou příběhy velkého fotbalu v malých obcích podobné. Místní rodák nadšený pro fotbal v 90. letech začal podnikat, vydělal pohádkově veliké peníze, a protože byl přirozeně ambiciózní, ukájel svou vášeň ve jménu slávy svého rodiště, které chtěl zviditelnit fotbalovou cestou.

„Měl jsem fotbal místo automatů. Původně jsem chtěl hrát krajský přebor nebo divizi. Ale čím víc se mi dařilo, tím výš mě to hnalo,“ přirovnává se k fotbalovému gamblerovi Gottvald. Podobně mluví i Novák. „Fotbal je pro mě droga. Mám rád oba póly pocitů po utkání. Nadšení a euforii po vítězství, ale i to zklamání, když se prohraje,“ říká někdejší sponzor bohdanečského fotbalu, který už ale úplně zanikl.

Žádná ze jmenovaných obcí už ligovou soutěž ani zdaleka nehraje. V té nejvyšší je teď účastníkem z nejmenšího města 1. FC Slovácko, ale ani jeho sídelní Uherské Hradiště nemá méně než dvacet tisíc obyvatel. Blšany a Slušovice hrají přebory svých krajů a jsou nejlépe postavenými týmy bývalých ligových vesnic.

Udržet fotbal ve vsi bez přirozeného zázemí a infrastruktury se ukázalo jako nemožné. Jakmile došly peníze dotyčnému mecenáši a sponzor, kterého případně do svého klubu dokázal přivést, také přívod peněz uzavřel, znamenalo to více či méně rychlý pád do fotbalových hlubin. Často ho doprovázely i soudní opletačky mužů, kteří stáli na počátku vesnických příběhů.

Nejvíce zamotaný je případ Františka Chvalovského. Blšanský patriot stojí za tím, že na Lounsku po osm let existovala nejmenší světová obec, kde se hrála nejvyšší fotbalová soutěž v zemi. Obchodník s masem a chmelem to na fotbalovém poli dotáhl až na předsedu národního svazu a funkcionáře Evropské fotbalové unie UEFA. Kvůli jeho podnikatelským aktivitám už se ale skoro deset let táhnou soudní spory o to, jestli se podílel, nebo nepodílel na úvěrových podvodech ve výši zhruba půl druhé miliardy korun.

Průkopníkovi vesnického fotbalu v české lize Janu Gottvaldovi hrozilo až 12 let vězení, podezřelý byl z hospodářské trestné činnosti. Vyvázl s pokutou ve výši tří milionů korun a dnes provozuje rodinný hotel v Lulči kousek za Drnovicemi. A odmítá, aby jeho životopis tvořil součást příběhů vesnických fotbalových rychlokvašek vzešlých z pochybných peněz.

„Jsem pyšný na to, co jsem v Drnovicích dokázal. Padesát procent lidí by se mi tu málem klanělo, a druhá polovina si šušká pochybovačné řeči o tom, že kdovíjak jsem to dělal a bůhvíkde jsem ty peníze na velký fotbal bral. Takže mi jasně dávají najevo, že si myslí, že jsem to někde ukradl. Ale já jsem je neměl kde ukrást. A vyprošuji si, abych byl spojovaný s těmi Machy a Čekany, kteří si brali úvěry, dělali fotbal pět šest let a pak utekli,“ odmítá Gottvald spojení s divokými devadesátými lety.

Doba, kdy se ligovými soutěžemi proháněly kluby z vesnic, je pryč a zůstane zřejmě specifikem 90. let a přelomu století. Pomníčky velikášských rodáků ale v malých českých a moravských obcích ještě nějakou dobu zůstanou. Zajeďte se podívat třeba na chátrající mezinárodní fotbalový stadion nedaleko drnovické návsi.

***

„Mám rád oba póly pocitů. Nadšení a euforii po vítězství, ale i zklamání, když se prohraje,“ říká Novák

Jakmile došly peníze dotyčnému mecenáši, znamenalo to více či méně rychlý pád do fotbalových hlubin

O autorovi| JAN KALIBA Autor je redaktorem ČRo 1 - Radiožurnálu

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...