V zázemí fotbalového mistrovství světa v Jihoafrické republice tiká časovaná bomba. „Výbuch“ nemusí vyvolat balík trhavin, ale velmi rozdílná nadmořská výška jednotlivých stadionů. Zatímco v Kapském Městě je hrací plocha pouze devět metrů nad úrovní moře, v Johannesburgu, kde kromě zápasů ve skupině proběhne také čtvrtfinále a finále, budou hrát fotbalisté ve výšce 1701 metrů nad hladinou.
Na technické finty zapomeňte „Je prokázáno, že kvůli menšímu tlaku kyslíku v atmosféře klesá výkonnost sportovců už od 1500 metrů. Takže těch 1700 bych bral dost vážně,“ říká Jaroslav Větvička vedoucí lékař Centra zdravotnického zabezpečení sportovní reprezentace z Ústřední vojenské nemocnice v Praze.
Při testech v laboratoři, kde se napodobovalo množství kyslíku v různých nadmořských výškách, pociťovali sportovci rychlejší únavu svalů. „Nedostatek kyslíku ale postihuje také spoje v centrální nervové soustavě. Výměna signálů mezi mozkem a končetinami už není zcela ideální,“ vysvětluje Jaroslav Větvička. Prakticky se to projevuje menší koordinací svalů, takže tréninkem nacvičené pohybové stereotypy přestávají fungovat. Sportovec je méně obratný a prodlužuje se čas potřebný pro reakci na okamžitou situaci na hřišti. Vypilované technické fintičky ztrácejí švih i kouzlo.
Únava svalů i zpožďování signálů mezi mozkem a končetinami se obvykle naplno projeví až v závěru zápasu. A dnes se většina fotbalových střetnutí rozhoduje mezi 85. a 90. minutou. Bude proto velmi zajímavé sledovat především závěry zápasů.
Organizátoři fotbalového mistrovství se snaží podmínky v různých nadmořských výškách hráčům kompenzovat. Mužstva proto i zápasy v základní skupině jezdí hrát na hřiště téměř v úrovni mořské hladiny a za pár dní zase na nejvýše položený stadion. Britský vědec Steve Haake z Sheffield Hallam University se ovšem podíval na rozpis podrobněji a zjistil, že pokaždé se kompenzace tak úplně nepodařila.
Například německý tým sehraje ve své skupině první dva zápasy 13 a 20 metrů nad hladinou a třetí utkání ho čeká v Johannesburgu 1701 metrů nad mořem. O trochu lépe je na tom italský tým, který hraje jednou u moře, jednou na hřišti ve výšce nad 600 metry a potřetí v Johannesburgu.
Favorizovaná Brazílie je naopak zvýhodněna, se soupeřem se nejprve dvakrát utká na nejvýše položeném stadionu a potřetí 13 metrů nad mořem v Durbanu. Každý sportovní lékař přitom ví, že odehrát zápasy nejdříve na horách a pak v nížinách je pro kondici hráčů nejlepší možnou variantou. A nejhorší pořadí zápasů ve skupině připadlo na mužstvo Portugalska, které hraje všechna tři utkání u moře a v případě postupu pojede na hřiště do horské oblasti.
Nerozladí členy mužstva už samotný fakt, že sehrají zápas na stadionu, kde je pro ně nevýhodná nadmořská výška? Podle psychologa profesora Pavla Slepičky z Fakulty tělesné výchovy a sportu UK nastávají psychické problémy v případě, že se člověk dostane do nečekané situace. Ale v tomto případě všichni vědí, kam jedou.
Trenéři mohli buď spoléhat na to, že profesionální hráči mají dostatečnou fyzickou formu a zvládnou nové podmínky. Anebo vzal trenér v úvahu specifičnost prostředí a v modelovém tréninku nechal hráče vyzkoušet, jaké fyziologické obtíže jim větší nadmořská výška působí, jak se změní reakční doba a podobně. „Když nejdou do neznámého, nedoprovází aktuální psychické stavy intenzivní pocit strachu,“ říká profesor Slepička.
Podle jeho názoru teoretikové zcela přesně vědí, jak sportovce na střídání nadmořské výšky připravit, ale jestli trenéři tyto poznatky využili, uvidíme teprve v průběhu světového turnaje.
Jaroslav Větvička, který jako lékař výpravy absolvoval několik zimních i letních olympiád, ale podotýká, že pro přípravu neexistují žádné zákonitosti. „Každý hráč je jiný, takže sestavit ideální trénink pro celé mužstvo je skutečně věda,“ říká. Ovšem obtížné je připravit tréninkový program i pro jednotlivé hráče, Jak ukazují výzkumy, tak i ve zcela stejné modelové situaci reaguje organismus stejného sportovce různě.
Podle odborné literatury trvá adaptace těla na vysokohorské podmínky dva až tři týdny. „Stoupá tepová frekvence, zrychluje se krevní oběh, prohlubuje dýchání a v kostní dřeni se začne vytvářet více červených krvinek,“ popisuje reakci těla na menší množství kyslíku docent Martin Vokurka z Ústavu patologické fyziologie 1. lékařské fakulty UK.
V souvislosti s délkou adaptačního pobytu připomeňme, že mistrovství v Jihoafrické republice probíhá nedlouho po finálových zápasech v národních ligách a pohárových soutěžích. Všichni hráči se tedy ani nemohli modelového tréninku ve vysokohorském prostředí zúčastnit. Kritické dny se shodují s daty zápasů Podle Jaroslava Větvičky je v adaptačním období kritický třetí a desátý den pobytu v novém prostředí. Při pohledu na rozpisy zápasu jsou tyto dny většinou právě datem utkání. Problémy s hrou v různých nadmořských výškách může prohloubit také střet s realitou. Jak uvádí lékař olympijských výprav, je někdy situace přímo na místě dost odlišná od původních představ a plánů.
Hotel ve výhodné nadmořské výšce třeba neposkytuje dostatečně velké zázemí pro regeneraci fyzických sil. Tréninkové hřiště není volné v době, kdy je to pro hráče nejpříznivější, logisticky nelze zvládnout přesun na dohodnutý trénink.
Až samotný turnaj ukáže, zda byl vliv nadmořské výšky zcela zanedbatelný, anebo naopak rozhodující. Ale toto dilema se rozhodne patrně až ve chvíli, kdy papírový favorit prohraje s papírovým outsiderem. Pak lze očekávat i stížnosti na regulérnost podmínek při jednotlivých zápasech.
Pokračování na straně 30
Fotbalistům hrozí horská ...
Dokončení ze strany 29
Nešlo by o první stížnost ve fotbalové historii, která zpochybňovala výsledek kvůli nadmořské výšce.
V únoru 2007 hrál v Jihoamerickém poháru favorizovaný brazilský tým Flamengo s mužstvem Real Potosi z Bolívie. Utkání na stadionu v nadmořské výšce téměř čtyři tisíce metrů prohráli Brazilci rozdílem dvou gólů. Přitom si členové poraženého týmu během zápasu doplňovali nedostatek kyslíku v plicích dýcháním z tlakových lahví umístěných na pomezní čáře. Brazilce utkání tak vyčerpalo, že ani odvetný zápas v nižší nadmořské výšce nezvládli podle svého očekávání a odcházeli s remízou.
Případ Flamengo pak Brazilská fotbalová konfederace předložila k projednání Mezinárodní fotbalové federaci (FIFA) s návrhem, aby se stadiony vysoko v Andách už nepoužívaly pro mezinárodní zápasy.
FIFA vydala směrnici, podle které se nesmí pro tato utkání používat stadiony výše než 2500 metrů n. m. Zároveň nejvyšší fotbaloví funkcionáři pozvali lékařské kapacity na konferenci do Curychu. Diskutovalo se o vlivu nadmořské výšky na fotbalisty. Odborníci zcela jednoznačně uvedli, že tento faktor působí zejména na vnitřní orgány hráčů a že se efekt nadmořské výšky projevuje už od 500 metrů. Nad touto úrovní se zrychluje srdeční činnost, zvyšuje námaha plic při dýchání a oslabuje vytrvalost.
Jak uvedl britský vědec Steve Haake v časopisu New Scientist, za hlavní příčinu obtíží odborníci označili nedostatek kyslíku v lidském organismu. Od 300 metrů přijímá tělo při každém navýšení o 1000 metrů o šest procent kyslíku méně. Ovšem ve stavu vyčerpanosti klesá jeho přísun až o 14 procent.
FIFA proto doporučila strávit tři až pět dní aklimatizací při výstupu o tisíc metrů výše. Ovšem to v případě, že se během jednoho dne přesune fotbalový tým od mořského pobřeží do výšky 1700 metrů, aby tam za dva tři dny sehrál utkání, tak zcela postačovat nebude.
