PAŘÍŽ/PRAHA Již koncem minulého týdne se začalo městečko Jouy-en-Josas nedaleko francouzského královského sídla ve Versailles hemžit archeology. Jejich práce na čtyřicet metrů dlouhé ploše zámeckého parku Montcel se však nesoustředila kolem kulturních památek a nálezů starých dob, nýbrž okolo zbytků zanechaných kdysi stovkou hodujících na piknikovém stole. Vykopávky Spoerriho díla mají být podle informací listu Le Monde oprášeny a již v nejbližších dnech vystaveny na odiv veřejnosti.
Po sedmadvaceti letech tak ožívá performance švýcarského umělce Daniela Spoerriho, který dne 23. dubna roku 1983 pozval stovku přátel a známých z uměleckých kruhů na zahradní hostinu, aby následně celou dlouhou tabuli s použitým nádobím a zbytky nedojedeného jídla pohřbil a tím zakonzervoval do země. Dílo ve stylu, jemuž Francouzi říkají nový realismus, nazval Spoerri Snídaně pod trávou a odkázal tak k tehdy sto dvacet let starému obrazu Snídaně v trávě věhlasného impresionisty Édouarda Maneta. Rozměr celé performance však není jen umělecký, ale těší se z něj sami povolaní archeologové. Průzkum, jež na místě provádí, je totiž zajímavý z hlediska zkoumání stáří nalezených předmětů a výsledky by mohly být nápomocny k analýzám konzervačních látek používaných v potravinářském průmyslu stejně jako ke zkoumání doby rozpadu odpadků. Ač dnes osmdesátiletý Spoerri plánoval pohřbené objekty v budoucnu odkrýt, na počátku osmdesátých let zřejmě netušil, jaké kontinuity se jeho projektu dostane v době silně ekologicky zaměřených společenských trendů, v níž i umělci běžně pracují s odpadky.
Sám Spoerri často vystavoval instalace zformované z nejrůznějších použitých předmětů, jež člověka každodenně obklopují, mezi nimi se nezřídka objevovaly právě přirozenou cestou vzniklé jídelní tabule poseté špinavým nádobím a zbytky jídla. Hodujícími lidmi odložené a zanechané předměty většinou k deskám stolů přilepoval a pak je vystavoval zavěšené ve svislé poloze. Na tabuli z roku 1983 si ovšem dal záležet zvlášť: každý z přátel a známých, které k hostině, jež se následně proměnila ve „Snídani pod trávou“, pozval, si k ní musel přinést vlastní nádobí a příbor, z čehož jsou podle informací přítomných zpravodajů archeologové prostě nadšeni.
Co však dnešní účastníky performance těší (stejně jako ty tehdejší) výrazně méně, je fakt, že jídelníček si vzal na starosti sám svérázný Spoerri. Nechyběly na něm tak vybrané lahůdky jako vepřové uši, uzená hovězí vemínka či telecí plíčky. „Moje žena se tenkrát ničeho ani nedotkla,“ vzpomínal na místě devětasedmdesátiletý švýcarský fotograf Peter Knapp, který se kdysi jedinečné hostiny také zúčastnil.
