Francie se ocitla pod mezinárodním tlakem, ale její snaha vyučovat neslábne. „Děláme jen to, co nám dovolují zákony,“ hlásí do médií mluvčí francouzské vlády. „Nejde o žádnou rasovou předpojatost.“ Přesto ministr zahraničí Kouchner zvažuje demisi. „Zabývám se romskou otázkou čtvrt století a to, co se dnes děje, mne vůbec netěší. Dnešní polemika není víc než verbální majonéza.“
Vnitropolitické téma - kriminalita a bezpečnost - se dostalo nepříliš rozumným napojením na romskou otázku do polohy mezinárodního skandálu. Francouzští představitelé to vědí, leč namísto přiznání hledají cestu, jak neztratit glanc. Počínají si přitom trochu jako slon v porcelánu.
Obehrané moralizující mantry Na konec tohoto týdne chystané jednání na téma romské migrace v Evropě a společných evropských postupů, jak napomoci integraci Romů v zemích, odkud přicházejí, zavání jednostranností. Nelze se ubránit dojmu, že západní část Evropy v čele s Francií hodlá horký romský brambor přehrát na východ. Hezkými sliby o finanční pomoci integračním programům a obehranou moralizující mantrou o diskriminaci Romů v bývalých komunistických zemích.
Ve Francii se to dobře poslouchá. Ať se vrátí tam, odkud přišli. Není divu, že dva ze tří Francouzů podle posledních šetření souhlasí s deportacemi Romů do výchozích zemí. Nesmějí nás přitom mást hlasy vycházející ze socialistické opozice, občanských sdružení na obranu lidských práv a církevních kruhů. Všichni si přes romskou otázku hájí vlastní zájmy. Opozice oblíbený antisarkozismus, obránci lidských práv svůj raison d’etre a církve program solidarity a charity s perspektivou naplnit „ideově vyprázdněnou Evropu“.
Není sporu o tom, že obhajovat umírněnou pozici, pokud jde o Romy, je stále obtížnější. Přesto je třeba zachovat chladnou hlavu, neboť francouzské léto, které přehnaně vyostřilo romskou otázku v Evropě, žádné rozumné řešení nenabídlo. Především je třeba říci, že nikdo přesně neví, o čem mluví. Ve Francii se smotali dohromady Romové a místní tradičně kočující skupiny lidí. Uvádějí se různá čísla, leč většina z nich je nejistá. Jinak vypadá situace z dálky, ať už v národním, nebo evropském měřítku, jinak se jeví starostům obcí, již s Romy či kočovníky přicházejí bezprostředně do styku.
Označovat romské komunity za zdroj nepořádku a kriminality nemá smysl. Jediným měřítkem musí zůstat zákonem definovaná pravidla v rámci právního státu. Nemělo by rozhodovat, zda jde o Romy či kočovníky francouzské, či nikoliv, nýbrž výhradně to, zda respektují zákon a pravidla občanského soužití, či nikoliv. Žádné jiné diskriminační pravidlo by nemělo platit. Zákon přitom platí jak pro Romy, tak pro obce a jejich radnice.
Letos v srpnu se v Bordeaux objevil problém s kočujícími lidmi. Namítali, že prostor, který jim nabídla radnice k dočasnému usazení, jim nevyhovuje. Přesunuli se na jiné místo a dostali se do konfliktu s místní správou. Obrátili se k soudu, který situaci zvážil a vynesl rozsudek, podle něhož prostor nabízený radnicí odpovídal předpisům. Pokud to kočovníkům nevyhovovalo, vinu za to nenesly místní orgány. Nemusejí být spokojeni, ale pokud by si chtěli vynutit změnu neprávní cestou, musejí počítat s represí.
Je to diskriminace?
Na rozdíl od Bordeaux je ovšem celá polovina francouzských obcí nad pět tisíc obyvatel nepřipravena přijmout kočovníky a Romy podle zákonného nařízení z počátku 90. let. Nemají připravenu plochu s patřičným zázemím pro umístění dočasných obydlí romských nomádů. Nejednají tak, pravda, v duchu se zákonem, ale to neznamená, že jejich počínání lze označit za projev diskriminace.
Některými oblastmi Francie kočovníci nikdy neprocházejí, jiným obcím, vtěsnaným mezi velké městské zástavby, chybí volný prostor, který by mohl být uzpůsoben k dočasným pobytům kočovníků. A pokud jsou někteří starostové k romské populaci zdrženliví, nelze je obratem označovat za „rasisty“. Kdyby kočovníci a Romové platili faktury za vodu a elektřinu, kterou jim obec dodává, a uvedli při odchodu prostor do původního stavu, určitě by bylo méně obcí zdrženlivých před kočovnickým a romským lidem.
Romská otázka posuzovaná z Francie není v zásadě jiná než kdekoliv v Evropě. Je to otázka práva a norem soužití, které jsou závazné jak pro stát a občanské správy, tak pro Romy. Vypjaté postoje, zastiňující sice nepohodlné, leč jedině přijatelné vyjednávání v rámci právního státu, nepřinesou prospěch nikomu.
Letošní francouzské léto zplodilo falešný spor. Lze pochopit, že pro něj měla francouzská reprezentace důvody. Těžko však potlačit nechuť, přerůstá-li spor v obvyklou bolest Francie. Přenášet domácí starosti na bedra Evropy a kárat přitom evropské nováčky.
***
Označovat romské komunity za zdroj nepořádku a kriminality nemá smysl. Jediným měřítkem musí zůstat zákonem definovaná pravidla v rámci právního státu.
O autorovi| ZDENĚK MÜLLER, e-mail: zd.muller@wanadoo.fr filozof a arabista
