Pátek 21. ledna 2022, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

František Listopad neřekl celou pravdu

Česko

DISKUSE

Když vyšel 9. 10. 2007 v LN rozhovor Ondřeje Horáka s Františkem Listopadem, byly v něm zkreslené údaje. Redaktor za obsah nenese zodpovědnost, otiskne pouze slova tázaného. A v tom je ten zádrhel, Listopad neříkal pravdu o svých životních prožitcích. Hned mne na to telefonem upozornilo několik známých.

S Jiřím Synkem, který svůj původní literární pseudonym František Listopad později změnil na skutečné příjmení, jsem se setkal v obecné škole - chodili jsme spolu pět let do jedné třídy. Nikdy mi nevadilo, že je Žid. V roce 1941 jsme se náhodou potkali v Praze na ulici a později mi řekl, že se skrývá, protože ho hledá gestapo.

Až mnohem později jsem se dozvěděl důvod: nešel do transportu.

Po několika setkáních mi navrhl, abych se přestěhoval do podnájmu do bytu rodičů Oldřicha Kryštofka, protože se tím odstraní některá úskalí jeho ilegálního přechovávání. Listopadovo líčení válečných událostí není totožné s tehdejší realitou. Cudně hovoří v množném čísle o tom, že „jsme se skrývali, neměli jsme potravinové lístky, žili jsme tedy z pomoci a dokonce z toho, co jsme našli v popelnicích. Opatřili jsme si falešné doklady na cizí jména, i razítko jsme ukradli na malostranské policii...“ Skutečnost byla docela jiná. Z všeho toho, co říká, je pravda to skrývání a že neměl potravinové lístky.

Listopad žil na moji kennkartu (Němci vydávaný doklad o totožnosti), dostával i ode mne část potravinových lístků a trochu peněz. Policejní razítko ukradl on. Poprosil jsem ho totiž, aby došel místo mne na policejní komisařství a přihlásil mne tam k pobytu (můj šéf neměl rád jakoukoliv absenci). Na policii došel. Když úřednice zapsala všechny moje údaje, zavolal ji její představený do své kanceláře. Listopad vzal moje doklady a to malé kulaté policejní razítko a odešel. Musel vědět, že důsledky slíznu já, přestože jsem byl v době krádeže v Uhříněvsi. Tam mi v poledne zatelefonoval: „Pavle, jsi v průseru, stalo se to a to, něco si vymysli.“ Takže mne nejdřív zadržel místní četník a odvezl mne na známou „čtyřku“, tj. na policejní ředitelství v Praze, Bartolomějská 4. Pak si mne vypůjčila německá kriminálka, a nakonec mne dostalo gestapo! Výslech nebyl příjemný. Po zadnici mne bili holí, lanem a bejkovcem. Když mne večer dali do cely a přítomní se ptali na druh výslechu, ukázal jsem jim zadek. Zhrozili se! „Pavle, už jsme tu viděli hodně, ale takhle rozbitou prdel ještě ne!“ Měli pravdu, poslední jizvy se tam zahojily v roce 1948. Listopada jsem neprozradil, skrýval se a přežil válku.

Skončil jsem v koncentračním táboře Flossenbürg, kam za mnou později doputoval i Kryštofek... My s Kryštofkem jsme měli štěstí: byli jsme mladí a silní, takže jsme přežili. Domů do Prahy jsem dojel na kole 7. 5. 1945. Jako první repatriant, silnice z Plzně ten den byla jen moje. Jel jsem na ní sám!

Náhodou jsem potkal 9. 5. 1945 na Václaváku Listopada, když kolportoval první číslo Mladé fronty. Pozval mne tam, měl jsem funkci tajemníka redakce. - Listopad ovšem tehdy nevážil čtyřicet kilo, ale nejméně dvakrát tolik, protože se i po nás našlo hodně dobrých lidí, kteří mu pomáhali. Všichni jsme věděli, že za to je koncentrák! Pokračování příběhu je nevídané. Když jsem v roce 1968 žádal o „osvědčení o účasti v boji za národní osvobození“, tzv. „255“, musel jsem předložit doklad o Listopadově ilegální činnosti. Za války jsem to vědět nechtěl - a po válce jsem považoval za nepotřebné se ho ptát. Vždyť už to byla minulost! Proto jsem ho v dopise do Lisabonu poprosil, aby mi sdělil konkrétně svoji ilegální činnost. Přes dvě urgence to neudělal. Proto mi vystavilo MNO potvrzení, že byl vyznamenán za ilegální činnost. Když jsem o tom všem uvažoval v souvislosti s jeho charakterovými vlastnostmi a s tehdejší politickou situací, dospěl jsem k tomuto závěru: Listopad nikdy žádnou ilegální činnost nedělal, pouze ji předstíral těm, kteří jej ukrývali!

Vrcholem všeho je, že po sametové revoluci do ČSR a ČR často jezdil, a dodnes mne nenavštívil! Jako by pro něj nic neznamenalo, že jsem pro něj nasazoval krk a s ostatními jsme mu zachránili život. (redakčně kráceno)

***

Vzal moje doklady a to malé kulaté policejní razítko a odešel. Musel vědět, že důsledky slíznu já

O autorovi| PhDr. Pavel Macháček, Praha

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Mohlo by vás zajímat