Po únoru 1948, když mu bylo sedm let, odmítl jeho otec podepsat přihlášku do KSČ. Zakrátko proto putoval na dva roky do tábora nucených prací a rodina se musela vystěhovat z domova. Pokud jde o komunistický režim, měl tedy Lízna od počátku jasno. Poprvé šel do vězení jako devatenáctiletý: „Byl jsem zlehka zamilován do jedné dívky, za kterou jsem putoval přes pole na návštěvy. Když jsem tam jednou přišel, přivítali mě s pláčem, protože jejich otce kulaka právě zavřeli. Dostal jsem vztek a na cestě zpátky jsem vyndal z konzoly na jedné škole nebo na nějakém úřadu sovětskou vlajku a šel jsem s ní po vsi jako smrtka s kosou. Pak jsem ji roztrhal a navěsil na strom. Ráno na 1. máje mne sebrali a dostal jsem natvrdo sedm měsíců. Ta dívka mě potom už nechtěla znát, protože jsem byl kriminálník.“ O souhlas státu ani nestál Po návratu z kriminálu „vykonal“ František Lízna vojenskou službu u „trestného praporu“ a záhy -roku 1964 - se dostal do kriminálu podruhé, tentokrát za pokus o útěk ze země. Po druhém věznění se rozhodl, že se stane knězem. Díky politické oblevě v 60. letech vystudoval, odjel na krátko do ciziny a kněžské svěcení měl v roce 1974. To už na něj dohlíželi estébáci, které v kostele poznal, začal je obcházet a žehnal jim: „Na přímluvu Panny Marie a svatého Ignáce, ať se z Tebe stane bojovník pro Krista, ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, amen.“
Lízna byl vzpurný pořád: dostal se do konfliktu s oficiální církevní hierarchií, nikdy neměl tzv. státní souhlas s kněžskou činností - a jak sám říká, ani o něj nestál. Podepsal Chartu, začal se podílet na vydávání samizdatů a byl opět odsouzen, nadvakrát: v procesu se samizdatovou skupinou 28. září 1981 na dvacet měsíců za „rozkrádání socialistického majetku a nedovolené podnikání“ a podruhé v lednu 1982 za poškozování státních zájmů v cizině (dalších 7 měsíců). Roku 1988 ho StB zatkla znovu, v Brně, na 28. října, při rozhazování „burcujících letáků“. Dostal dva měsíce za „narušování veřejného pořádku“.
Po roce 1989 nepřijal žádnou vyšší funkci, pracoval jako vězeňský kaplan na Mírově. Zvlášť se věnuje Romům a lidem bez domova.
O autorovi| Adam Drda, redaktor Rádia Česko
