Kafka byl na svou dobu průměrně zcestovalý muž z vyšších měšťanských vrstev. Jeho snem bylo poznat Izrael, snad tam i žít - když k tomu najde odvahu a když to zdraví dovolí. Nenašel a nedovolilo, a tak se jeho cesty omezily na Evropu. Při výběru svých cílů nebyl nijak dobrodružný - zajímala ho evropská kulturní centra (Paříž, Mnichov, Benátky), malebná a šik střediska v horách (Merano, Riva, Špindlerův Mlýn) nebo goethovské památky ve Výmaru. Coby vysoký úředník Dělnické úrazové pojišťovny zase jezdil do továren na severu Čech. Vydá-li se kafkovský pátrač nebo, chceme-li, detektiv (protože každý literární historik je tak trochu detektiv) po jeho stopách, dříve či později zatouží spatřit, jak tato místa vypadala za spisovatelova života. Anebo vezme fotoaparát a začne je fotit. Nazí muži s míčem Berlínský germanista a nakladatel Klaus Wagenbach se Kafkou zabývá už téměř šedesát let a stejně dlouhou dobu už také sbírá kafkovské dokumenty. Výsledkem je několik knih, které patří k základům kafkologického studia. Obrazová příručka s krátkými vysvětlujícími texty a občasnými úryvky z Kafkových děl - Franz Kafka. Bilder aus seinem Leben (F. K. Obrazy z jeho života) - byla poprvé vydána už v roce 1983, naposledy vyšla ve čtvrtém, přepracovaném vydání minulý rok a obsahuje na 650 obrazových dokumentů.
Z dnešního hlediska jsou pozoruhodné zejména fotografie továren, do nichž Kafka zajížděl kontrolovat, zda se tam dodržují bezpečnostní předpisy. Část z nich jsme měli před několika lety možnost vidět v Praze na pozoruhodné výstavě Kafkovy továrny. Byl to právě Wagenbach, kdo poprvé upozornil na to, že zobrazování Kafky jako literáta trpícího pod úřednickou funkcí, kterou nenáviděl, není zcela přesné. Z vnějšího pohledu - podle dochovaných dokumentů z pojišťovny, z nichž některé jsou součástí knihy - to byl velice pečlivý úředník, který se těšil velké důvěře a úctě svých nadřízených, což se projevilo i na jeho stoupajícím platu. Návštěvy v továrnách a kamenolomech bral velmi zodpovědně a dochovaly se z nich podrobné zprávy vyznačující se zvláštní poetikou.
Jiný úhel pohledu na známého literáta skýtají dobové fotografie z lázní, kam jezdil. Jako vegetarián se zajímal o zdravý životní styl a věřil v účinky čerstvého vzduchu, vody a slunce. Dvakrát (v roce 1911 a 1912) proto strávil několik dní v takzvaných přírodních sanatoriích ve Švýcarsku a v Německu. Je těžké si představit dnes světoznámého spisovatele, jak - stejně jako muži na obrázcích - leze každé ráno při apelu nahý po čtyřech v mokré trávě nebo jak si s vašnosty z celé střední Evropy opět nahý pohazuje míčem...
Dovolená s Kafkou minutu po minutě Největším rivalem Klause Wagenbacha, co se týče sběratelského úsilí i erudice, je další německý kafkolog Hartmut Binder. Je strážcem obrovského obrazového pokladu, který sbírá už od 70. let a do nějž dává v pravidelných intervalech nahlédnout ve svých knihách. Kafkovy cesty Binder nejpodrobněji zdokumentoval ve dvou monumentálních svazcích - Kafka in Paris (Kafka v Paříži) a Mit Kafka in den Süden (S Kafkou na jih).
Poslední jmenovaná kniha vyšla před dvěma lety v Praze a jako většina ostatních německojazyčných knih z nakladatelství Vitalis nevzbudila větší pozornost. Přitom jde o dílo mimořádné svou precizností a důkladností, které obsahuje téměř pět stovek černobílých i barevných ilustrací - fotografií, pohlednic, dobových jízdenek, map, plánků a reklam.
Hartmut Binder se v ní proměnil v literárního Sherlocka Holmese. Den po dni a hodinu po hodině sleduje Kafku (a jeho přítele Maxe Broda, který jej většinou doprovázel) na dvou cestách - do italské Rivy v roce 1909 a do Curychu, Lugana, Milána a Stresy v roce 1911. K ruce si bere dobové jízdní řády, turistické průvodce a mapy, a tak přesně ví, v kolik hodin dorazili na které nádraží a ve které kavárně si dali kávu.
Jen popis leteckého dne v Brescii, který Kafka literárně zpracoval pro deník Prager Tagblatt, vydal na 46 stran. Nejde ale o žádné bezduché hromadění dobových dokumentů; je to minuciózní literárněhistorická práce daleko přesahující hodnotu pouhé obrazové publikace. Popis letecké show Binderovi slouží jako záminka k výkladu, v němž vyvrací mýtus o Kafkovi jako jakémsi milovníkovi „trendy“ technických vynálezů (ve skutečnosti si nerozuměl s telefonem ani s dobovým diktafonem a své úřední spisy raději diktoval zapisovateli).
Jindy je to zase opačně - literární texty Binderovi poslouží jako důkazy při pátrání po tom, jak se věci seběhly. Především podle první kapitoly zamýšleného románu Richard a Samuel, která vznikla ze zápisků, jež si oba přátelé vedli během cesty, rekonstruuje na dvanácti (!) stranách dobrodružný výlet taxíkem po Mnichově, který Kafka s Brodem podnikli, když tu vlak do Curychu na tři čtvrtě hodiny zastavil. A nebyl by to Binder, kdyby nepřiložil i dobový plánek Mnichova se zakreslenou trasou.
Do taxíku s sebou mladí muži vzali i spolucestující, která do jejich kupé přistoupila v Plzni. Jmenovala se Angela Rehbergerová a tvrdila jim, že je z Plzně a jede za sestrou do Innsbrucku. Hartmut Binder si s precizností detektiva, který už ví, jak se všechno událo, z Kafky a Broda utahuje: „Přátelům nenapadlo, že jí naletěli,“ píše. „Jak by taky měli vědět, že Angela se narodila 2. srpna 1887 ve Vídni, takže jí bylo už 25?... Od června 1910 do roku 1917 byla policejně hlášena v Praze... Pak je samozřejmě otázka, proč přistoupila v Plzni. Měla pro to celkem hodnověrný důvod, který Kafkovi a Brodovi očividně zamlčela. 21. srpna 1911, tedy pět dní před jejich setkáním v železničním kupé, se jejímu bratrovi Wilhelmovi žijícímu v Plzni narodila dcera... Angela se chtěla na novorozeně podívat, a tak v Plzni přerušila cestu započatou v Praze. Ona sama byla nemanželským dítětem Agathe Rehbergerové, která žila rovněž v Plzni, ale pocházela z Vídně,“ dokládá Binder.
Paměť či úsudek Broda a Kafky Binder opravuje i na dalších místech, a tak se dostáváme stále dál a dál od literatury na exkurze, které nejsou nezajímavé, nicméně čtenář se může ptát, jak moc ještě s Kafkou souvisejí. Je však každopádně obdivuhodné, kolik dobových dokumentů musel Binder prostudovat a kolik archivů navštívit, aby slečně Angele z vlaku přišel na její nevinný podvod.
Důslednost, s jakou Binder jde za každým detailem, mění jeho literárněhistorickou detektivku občas téměř v grotesku. Když rekonstruuje nepovedenou návštěvu přátel ve vyhlášeném milánském bordelu, čtenář má pocit, jako by tam s nimi byl. „Ani jedna z dam se nezdála ,ani napůl přijatelná‘, takže odešli... Kolem jedné v noci se vrátili... do hotelu, kde Brod strávil strašnou noc. Kvůli úžehu, který dostal před dvěma dny u Luganského jezera, ale také z touhy po své přítelkyni Else Taussigové nemohl usnout, poštípal ho komár a strach z nákazy cholerou ho tak přemohl, že ráno v osm chtěl rovnou pokračovat do Paříže.“ Evropa, jaká byla Nejnovější příspěvek k tématu Kafka cestovatel je český a pochází z pera kulturní manažerky Judity Matyášové a objektivu fotografa Jana Jindry. Na cestách s Franzem Kafkou se od dvou výše zmíněných publikací odlišuje už skromným rozsahem pouhých 170 stran, o něž se spravedlivě dělí text a fotografie. Tím ale rozdíly teprve začínají. Už proto, že ani jeden z autorů není literární historik, nejde o další příspěvek k výkladům Kafkova díla pomocí obrázků. Texty i fotografie tu totiž mají vlastní estetickou hodnotu. A přestože jde o „kafkovské cestování“, knížka se vlastně čte a prohlíží jako svého druhu dokument o tom, co nám zbylo z Evropy počátku 20. století. Z mondénních lázeňských měst, horských středisek, továren a rakouskouherských velkopodniků, jako byla pojišťovna, kde spisovatel pracoval. Autoři udělali dobře, že do ní nezahrnuli historické fotografie a dokumenty, protože to už za ně udělali jiní. Co nevíme, je, co z budov a krajin na vybledlých pohlednicích zbylo dnes.
A tak se Jindra a Matyášová vydali na cesty napříč Evropou - nejen na jih, ale také na sever do Německa a po Česku, aby hledali zašlou slávu i bídu Kafkovy doby. A stejně jako Binder si i oni museli leckdy zahrát na detektivy. Oproti německým badatelům přitom měli jednu obrovskou výhodu - mluví česky. A tak jako první přišli na to, odkud přesně pochází známá fotografie Kafky se sestrou Ottlou na statku v Siřemi, a díky nim se poprvé dostáváme na schodiště domu v Plané nad Lužnicí, kam se Kafka uchýlil s Ottlou v létě roku 1922.
Když někdo dělá něco s vášní a láskou -a to se dá předpokládat spíš u literárněhistorických amatérů než u profesionálů, mívá při svém pátrání štěstí. Měli ho i autoři. Jako by místa, kde Kafka pobýval, čekala s největším vypětím sil, až Jindra zmáčkne spoušť, aby se mohla definitivně rozpadnout. V poslední chvíli se fotograf například dostal do budovy Židovského národního domova v Müritzu u Baltského moře, kde se Kafka rok před smrtí seznámil se svojí poslední láskou Dorou Diamantovou, a zvěčnil zrezivělé háčky, na něž si děti věšely šaty. Rok poté musely domy ustoupit nové zástavbě.
Jindrovy fotografie jsou nejpůsobivější tam, kde se nesnaží zachytit celou skutečnost, tam, kde se zaměří na výřez, detail, strukturu povrchu. Pak se zdá, jako by Kafka právě zašel za roh. Ve svém pátrání je fotograf důkladný a trpělivý. Když chtěl vyfotit Franzovu kancelář v budově Assicurrazioni Generali na Václavském náměstí, neměl mnoho záchytných bodů. V dopise psaném v březnu však Kafka píše Brodovi, že do jeho kanceláře svítí slunce. Bylo třeba počkat půl roku, než bylo možné určit, která kancelář to přesně byla. Jan Jindra počkal a místnost se mu podařilo vyfotografovat ještě předtím, než byla budova „vykuchána“ a zbyla z ní jen fasáda...
Samostatnou literární hodnotu mají i texty Judity Matyášové. Své vyprávění o někdy dobrodružném hledání objektů doplnila o úryvky z Kafkových deníků a dopisů, aniž by jimi knihu zatížila k neúnosnosti. Spíš lehce naťukává metaforami a nechá pracovat čtenářovu představivost: „Třešť, to jsou malé, krátké ulice, které se navzájem krotce pohlcují. A v čele toho všeho je strýcův dům, schovaný ve stínu kostela. Okolo je opravdu Malé náměstí, spíš takový plácek na hraní. Byla by škoda jen zůstávat uvnitř domu, člověk vykročí, jen pár kroků a už je v zámeckém parku.“
Stejně jako u fotografií Jana Jindry Kafka je tu někde za rohem, ale neobtěžuje -a vlastně by tu ani nemusel být. Tahle knížka má hodnotu i bez něj.
***
Franz Kafka. Bilder
aus seinem Leben
Klaus Wagenbach
Vydalo nakladatelství Verlag Klaus
Wagenbach, Berlín 2008.
4. přepracované a doplněné vydání.
256 stran.
Mit Kafka in den Süden.
Eine historische
Bilderreise in die Schweiz
und zu den
oberitalienischen Seen
Hartmut Binder
Vydalo nakladatelství Vitalis,
Praha 2008. 418 stran.
Na cestách s Franzem
Kafkou. Slavná i neznámá
místa v Čechách a Evropě
Jan Jindra, Judita Matyášová
Vydalo nakladatelství Academia,
Praha 2009. 176 stran.
Světoznámí kafkologové Klaus Wagenbach a Hartmut Binder rekonstruují Kafkovy cesty po tehdejší Evropě. Juditu Matyášovou a Jana Jindru naopak zajímá, jak vypadají Kafkou navštívená místa dnes.
Je těžké si představit dnes světoznámého spisovatele, jak - stejně jako muži na obrázcích - leze každé ráno při apelu nahý po čtyřech v mokré trávě nebo jak si s vašnosty z celé střední Evropy nahý pohazuje míčem...
O autorovi| Lucie Bartošová, Autorka (* 1975) vystudovala bohemistiku a překladatelství a tlumočnictví - němčinu na FF UK redaktorka LN
