Povrch Země v roli brzdy Podle kontextu rozumíme frontou buď plochu v prostoru, která odděluje zmíněné vzduchové hmoty, nebo čáru na zemském povrchu, kde tato plocha protíná zemský povrch. Fronta v prostoru, která odděluje vzduchové hmoty, není svislá, ale nakloněná, a to tak, že v oblasti fronty se teplý vzduch nachází nad studeným. Je to důsledkem rozdílné hustoty různě teplých vzduchových hmot.
Sklon fronty vzhledem k zemskému povrchu se většinou uvádí kolem půlky stupně. To znamená, že když je fronta několik kilometrů nad námi, tak přízemní čára fronty je vzdálena desítky až stovky kilometrů. Atmosférická fronta má zásadní význam pro utváření počasí. Na rozhraní mezi teplejším a studenějším vzduchem stoupá teplejší, a tudíž lehčí vzduch podél rozhraní vzhůru.
V důsledku vzestupných pohybů se tzv. adiabaticky ochlazuje, a následkem toho dochází ke kondenzaci vodní páry a ke vzniku oblačnosti a srážek. Proto přechod či blízkost fronty znamená kromě změny teploty většinou také počasí s velkou oblačností a srážkami.
Nejběžnější dělení front je na teplou, studenou a okluzní.
Teplá postupuje ve směru od teplého vzduchu ke studenému, tedy teplý vzduch postupuje dopředu a studený ustupuje. Vzhledem k již zmíněnému sklonu fronty postupuje teplý vzduch napřed ve výšce a teprve nakonec až při zemi. Sklon fronty se zmenšuje, protože u země je pohyb brzděn zemským povrchem. Charakteristický je trvalý déšť nebo sněžení před frontou, tedy ve studeném vzduchu, do kterého vypadávají srážky z vystupujícího teplého vzduchu. V okolí teplé fronty se rovněž může vyskytnout mlha a mrholení.
V zimě se před teplou frontou může vyskytnout i mrznoucí déšť, když dole u země je ještě studený vzduch s teplotou pod nulou a do něj prší z výše proudícího teplého vzduchu.
Někdy prší z obou stran Studená fronta naopak postupuje opačným směrem, studený vzduch míří dopředu, teplý ustupuje a je studeným vzduchem zvedán do výšky. Třením o zemský povrch je opět spodní část postupující fronty brzděna, čímž se v tomto případě sklon fronty naopak zvětšuje. Fronta je strmější, její celkový postup je poněkud náhlejší a provázený výraznějšími a rychlejšími projevy počasí. Tedy většinou přeháňkami, v létě (ale i jindy) rovněž bouřkami. Fronta přechází nejdříve u země, takže až do jejího příchodu bývá malá oblačnost a na frontě a za ní je velká oblačnost s přeháňkami, případně bouřkami. Jen občas se lokální bouřky „z tepla vyskytují i v teplém vzduchu před studenou frontou.
Okluzní fronta vzniká, když studená fronta dohoní teplou, studený vzduch za studenou frontou se spojí se studeným vzduchem před teplou frontou a teplý vzduch zůstane jen ve výšce.
A zatímco u teplé fronty jsou srážky před frontou a u studené za frontou, v případě okluzní fronty jsou srážky před frontou i za ní.
