UKÁZKA Z KNIHY O VĚDĚ
Jako lékař se Jan Marek Marků na svou dobu choval velmi pokrokově; odmítal pouštění žilou, používání drastických projímadel, doporučoval pohyb a míčové hry na čerstvém vzduchu, dobře kořeněnou stravu i mnohé další radosti života. Úspěchy v lékařské praxi mu otevíraly dveře do šlechtických domů i na císařský dvůr; v roce 1654 se stal osobním lékařem Ferdinanda III., později (od 1658) pečoval o zdraví jeho syna Leopolda I.
Jan Marek Marků se narodil 13. června 1595 v Landškrouně v rodině pozdějšího purkrabího ve službách Pernštejnů. Vystudoval filozofii a lékařství. V jednatřiceti se stal profesorem medicíny na Karlově univerzitě, později děkanem lékařské fakulty, a v roce 1662 dokonce stanul v čele univerzity.
Zároveň s jmenováním profesorem medicíny převzal Marek také povinnosti hlavního hygienika království. O náročnosti i nebezpečích takového úřadu za třicetileté války nemůže být nejmenších pochyb. Stačí si jen uvědomit, že při epidemiích moru (a ten v období 1625 až 1666 vypukl v Praze celkem devětkrát), černých neštovic, tyfu i dalších nemocí zůstávala tehdejší lékařská věda téměř bezmocná.
Za zásluhy při obléhání Prahy Švédy na konci třicetileté války, kdy pomáhal organizovat studentské ozbrojené oddíly a v Klementinu zřídil obvaziště, byl dekretem císaře Ferdinanda III. prohlášen roku 1654 osobou stavu vladyckého a zemanského. Od té doby připojoval ke svému jménu přídomek z Kronlandu; slovo Kronland se dá vytvořit přesmyčkou z původního názvu Markova rodiště Landškroun - Landskrone - Lanskron. Díky píli a výjimečné paměti mohl číst knihy psané česky, německy, italsky, francouzsky, španělsky, latinsky, řecky, hebrejsky a arabsky. Velice vzdělaný byl nejen v medicíně, ale i ve filozofii, matematice, fyzice, astronomii a dalších přírodních vědách. Svědectvím jeho encyklopedických znalostí je filozofický spis z roku 1662 Vše ve všem aneb Obnovená stará filosofie. Pojednává o uspořádání vesmíru, podstatě rostlin a živočichů, o magnetismu, o přílivu a odlivu a jiných přírodních jevech, o nadpřirozených bytostech, lécích a jedech, léčení nemocí, životě a smrti.
V roce 1639 dokončil spis O úměrnosti pohybu. Nejdůležitější část tohoto prvního u nás vydaného českého fyzikálního díla se týká srážek koulí. Podle směru rychlostí koulí Marek rozlišuje ráz přímý a šikmý, podle materiálu, z nichž jsou koule zhotovené, ráz pružný, nepružný nebo křehký. Stejné rozdělení přenáší i do medicíny: kost se může po nárazu pružně restituovat, trvale deformovat, případně prasknout. Kromě obecných zákonitostí srážek koulí jsou v knize řešeny i takové úlohy jako odraz míče od stěny, mnohonásobný odraz plochých kaménků na vodní hladině (žabky) nebo úloha karambolu, tj. splnění podmínek, za nichž jedna z koulí po nárazu do druhé stejné stojící koule zasáhne kouli třetí.
Marek byl první, kdo dospěl k závěru, že při vzájemných srážkách dvou koulí nejsou podstatné jejich rozměry, ale hmotnost, rychlost a vlastnosti látky, z níž byly zhotoveny.
Knihu profesora fyziky Iva Krause nazvanou Fyzika od Thaléta k Newtonovi vydalo nakladatelství Academia. Text vybrala redakce LN.
