Z přihlášených uchazečů doporučilo deset z dvanácti členů Jiřího Fajta, do roku 2000 ředitele Sbírky starého umění NG.
* LN Jak reagujete na osočení pana Knížáka, že Sbírka starého umění byla za vašeho působení v Národní galerii v dezolátním stavu?
Není úplně jednoduché hodnotit výsledky své vlastní práce. Přesto je třeba říct, že Sbírka starého umění byla ve druhé polovině 90. let hodnocena jako nejlépe fungující část Národní galerie. Připravovali jsme hojně navštěvované výstavy, založili jsme tři ediční řady jednotně koncipovaných publikací, ve kterých dodnes NG zčásti pokračuje. Zahájili jsme vydávání soupisových katalogů, které patří k základním úkolům každého muzea umění, a měli jsme velmi úspěšný sponzorský program.
* LN Prý jste galerii finančně zruinoval...?
Milan Knížák nikdy své výroky nedoložil, a proto nevím, o čem mluví. Jeho tvrzení o tom, že jsem Národní galerii finančně zlikvidoval, považuji za nehorázné a lživé manipulace. Nikdy jsem nebyl generálním ředitelem, který jako jediný za hospodářské výsledky zodpovídá. Do ekonomického řízení galerie jsem tedy já osobně nemohl zasahovat. Zásadní smlouvy s celogalerijní působností se uzavíraly na úrovni generálního ředitele a jeho ekonomického náměstka, zatímco sbírkoví ředitelé – a tedy i já – podepisovali pouze smlouvy odpovídající kompetencím jednotlivých sbírek. Ale i o akcích, kterých se tyto smlouvy týkaly, se nejprve rozhodovalo centrálně, tedy na úrovni vedení. Centrální přitom vždy zůstalo účetnictví, evidence majetku a investic, jakož i veškeré ekonomické řízení galerie. Knížák s pomluvami bohužel nepřestal ani během výběrového řízení na místo generálního ředitele, kterého se sám účastní. Naopak tuto kampaň vystupňoval. Podle mě s jediným cílem: ovlivnit výsledek celého konkurzu. K výběrovému řízení mi nepřísluší se vyjadřovat, je věcí ministerstva kultury, proti útokům na svoji osobu se bráním právní cestou.
* LN Vnímáte možnost stát se generálním ředitelem Národní galerie jako zadostiučinění?
V žádném případě mi nejde o jakési zadostiučinění: Milan Knížák mě ve své podstatě vůbec nezajímá a proti vykonstruovaným křivým nařčením se budu bránit vždycky, ať je jejich autorem kdokoliv. Pro mě osobně by vedení galerie bylo nejen profesní výzvou, ale zároveň i obrovským závazkem.
* LN Jaká je ta vaše představa, s níž jste patrně přesvědčil velkou část výběrové komise?
Můj koncepční materiál pro výběrové řízení se opírá o pět bodů, které v obecnější poloze vystihují mojí vizi Národní galerie. A to: Funkční, jednoduše strukturovaná a v odborných činnostech týmově řízená instituce. Statutárně a ekonomicky stabilizovaná instituce s vícezdrojovým financováním, která maximálně využívá vlastních zdrojů a je atraktivním partnerem českým i mezinárodním finančním a průmyslovým korporacím. Komunikativní instituce, která je otevřená veřejnosti a je schopna využívat potenciál uměleckých sbírek k estetické a kulturně-vzdělávací kultivaci společnosti. Významná muzejní instituce, která přispěje k tomu, že do České republiky budou pravidelně směřovat významné výstavní projekty, soustředěné zvláště na prezentaci středoevropského umění v mezinárodních souvislostech – od starého až po to nejsoučasnější. Respektovaná vědecká instituce, která bude doma i v zahraničí platit za spolehlivého, rovnocenného a tvůrčího partnera s ambiciózním vědecko-výzkumným, publikačním a výstavním programem. Pokud budu jmenován, počítám s tím, že bych konkrétní kroky detailněji představil veřejnosti a jejich smysl obhajoval v rámci odborných diskuzí.
* LN V pátek jste se setkal s ministrem kultury Václavem Riedlbauchem. Jaký je výsledek?
Rozhovor s panem ministrem byl velmi otevřený, věcně odborný a absolutně korektní. Z řady probíraných témat jsme věnovali nejvíce prostoru otázkám koncepce a řízení NG. Naprosto profesionální dojem mám ostatně z celého průběhu výběrového řízení, jehož výsledek má být podle sdělení pana ministra oznámen v nejbližších dnech.
* LN Nového generálního ředitele čeká nepochybně hodně práce a zřejmě i v lecčem nutnost nápravy – minimálně v personální otázce, v nákupech, prezentaci, zápůjčkách do zahraničí a tak dále... Nebo se mýlím?
To máte absolutní pravdu. Výčet témat k analýze a následným změnám bychom mohli dále rozšiřovat. Tak například: Národní galerie spravuje mnoho historických budov na těch nejatraktivnějších místech staré Prahy. V řadě z nich přitom nenabízí ani základní návštěvnický standard včetně kaváren, restaurací a muzejních obchodů. Současně je ale podle vstupného jedním z nejdražších muzeí na světě. Není tedy divu, že její návštěvnost v posledních letech neustále klesá. Národní galerie je také ve srovnání s podobnými světovými institucemi dlouhodobě podfinancovaná. Nemá totiž atraktivní sponzorský a mecenášský program, nemá silnou a přesvědčivou vizuální identitu atd. Přesvědčit mezinárodní muzejní scénu o tom, že Národní galerie je spolehlivým a kreativním partnerem, je otázkou určitého času a dobrých zahraničních kontaktů, což by neměl být až tak velký problém. Nejdůležitější podmínkou ke zvládnutí všech těchto výzev je ale sestavení týmu špičkových spolupracovníků, pro něž je samozřejmě nezbytné vytvořit také odpovídající pracovní podmínky.
***
Konkurz Hra o ředitele
Jak už to v těchto krajích bývá, konkurz na ředitele Národní galerie doprovázejí emoce, k nimž přispívá i fakt, že proti sobě stojí nejen kolegové kunsthistorici, ale zároveň i oponenti z minulosti. Mezi uchazeči o post ředitele je kromě jiných i stávající šéf NG Milan Knížák, který nelibě nese šance doposud nejžhavějšího kandidáta Jiřího Fajta. Další z účastníků výběrového řízení – současný ředitel Sbírky starého umění a Fajtův nástupce Vít Vlnas – se k situaci nechce vyjadřovat. Okamžitě po zasedání komise se vynořily i další útoky. Jejich autorka poněkud pošetile vytýká členům komise, že při stanovení pořadí svých kandidátů taktizovali a že se navzájem znají. Což v relativně malém Česku ani jinak nejde.
