Declan Ganley je tonoucím, který se chytá každého stébla. Jeho „celoevropské hnutí“, které míří k fatální porážce v evropských volbách, připomíná armádu potulných žoldnéřů vyhozených z regulérních vojsk politických stran a shromážděných s nadějí, že dojdou tučné kořisti. V podobě křesel v Evropském parlamentu a své další politické budoucnosti vůbec. Pod heslem: „Ne Lisabonu“.
Jako zoufalý vojevůdce, který ví, že mu jeho současné síly nestačí na vedení vítězné bitvy, bere Ganley doslova vše, co se naskytne na trhu politických odpadlíků, ztroskotanců a neukojených ctižádostivců. Je to prachmizerná sestava, spojuje nespojitelné, slibuje nesplnitelné. Legenda protikomunistické Solidarity Lech Walesa se sice na ustavující kongres hnutí nepřijel přihlásit za člena ani sympatizanta Libertas, spíše si jel pro honorář za pozdravný projev. Přesto mohl být pro Libertas překvapivou celebritou, symbolem vysoké ceny. Kdyby ho ovšem polští ultranacionalističtí členové Libertas nezasypali nadávkami a urážkami. Zoufalý Ganley je nazval „sabotéry“ a „idioty“, kteří nemají v Libertas co pohledávat. Pokud to Ganley ještě neví, podobných týpků má v tom svém hnutí spoustu. Hodně i z Česka.
Čtěte „Tlustý, Walesa...“ na straně 9
