Lidé v pásmu Gazy si bez ohledu na politiku zvykli na život na hranici bídy.
Víkendové události jim však ještě přitížily.
GAZA/PRAHA „Můj bratr byl ještě naživu, když sem přijel, ale nikdo mu nemohl pomoci. Zemřel,“ řekl v nemocnici aš-Šífa se zoufalstvím v hlase Ahmad Gharablí. Jeho bratra, který byl policistou, přitom potkal stejný osud jako další desítky obyvatel pásma Gazy – staly se obětí izraelských útoků.
Mnoho z místních obyvatel přitom ani žádné krveprolití neočekávalo. Jako by snad ani nevnímali to, jak je v regionu situace napjatá poté, co palestinské radikální hnutí Hamás vypovědělo příměří, které s Izraelem dojednalo. „Cítili jsme se v bezpečí a v klidu,“ citoval deník The Los Angeles Times policistu Husajna Ahmada, který se spolu s dalšími kolegy na hlavní policejní stanici v Gaze v sobotu účastnil slavnostního vyřazení nováčků. Pak však podle přítomných doslova z čistého nebe přišel šok. Izraelské letectvo zahájilo sérii náletů, které mířily na policejní stanice i další vládní budovy spojené s hnutím Hamás. Po útoku tak bylo možné vidět mnoho zkrvavených těl Palestinců v černých uniformách i jejich truchlící pozůstalé.
Další část tragického dramatu se odehrála v místních nemocnicích, které příval zraněných a mrtvých zvládaly jen s velkými obtížemi. I zde však bezpochyby převažujícím dojmem bylo zoufalství. V hlavní nemocnici aš-Šífa byla mrtvá těla vyrovnaná na parkovišti. Jedna z žen přitom kolem nich procházela a křičela: „Můj syn, můj syn.“ Nakonec se jí podařilo chlapcovo bezvládné a téměř nahé tělo nalézt. Vzápětí jej proto zakryla. „Bylo to příšerné, skutečně příšerné,“ popsal zoufalou situaci v nemocnici její ředitel Hasán Chaláf.
Bezútěšný obrázek dokreslil dvanáctiletý Jahjá Ajmán, který i přes otcovo naléhání chtěl za každou cenu vidět mrtvoly svého bratra a strýce. „Chci je vidět. Nebojím se,“ volal. Potom se otočil na ozbrojence Hamásu a řekl: „Musíte bombardovat Izraelce a pomstít se za nás.“
Symbolicky tak vyjádřil to, že region se v současnosti nalézá v bezvýchodné situaci, kdy každé násilí plodí jen další vlnu teroru. To platí i pro činy druhé strany, která má přitom přesně opačný pohled. Policejní stanice jsou totiž podle Izraele součástí „teroristické infrastruktury“ Hamásu. Izraelcům vadí hlavně časté raketové ostřelovaní. Hamás navíc v uplynulých letech získal rakety Grad, které mají větší dostřel než střely Kásam. Útoky izraelského letectva přivítali i obyvatelé chudého izraelského města Netivot, kde palestinská raketa v sobotu zabila jednoho muže a další čtyři zranila. „Vláda nedělá dost, ale musí dělat svoji práci. Musí pokračovat v bombardování, dokud rakety nepřestanou létat,“ řekl jeden z obyvatel obce ležící 20 kilometrů východně od pásma Gazy.
Jak se žije v nuzném vězení?
Gaza přitom v současnosti více než cokoliv jiného připomíná vězení, ve kterém žije asi 1,5 milionu obyvatel izolovaných od okolního světa pomocí zdí a plotů. Izrael totiž kvůli „nepřátelské“ politice Hamásu vyhlásil blokádu, která dále sráží nízkou životní úroveň obyvatel. Lidé, kteří například potřebují zdravotní pomoc za hranicemi pásma, navíc musí podstoupit zdlouhavý a ponižující proces, během kterého jsou často nuceni stát se informátory izraelské špionáže. Blokáda podle deníku The Guardian donutila Gazu stát se závislou na pašeráckých tunelech. Díky tunelu navíc roste inflace klíčových produktů, na čemž Hamás vydělává. Podle mnohých tak situace v Gaze připomíná humanitární krizi.
***
Izrael uzavřel hranice s Gazou poté, co Hamás v červnu 2007 převzal v pásmu moc a rozprášil bezpečnostní síly svého umírněnějšího soupeře, palestinského hnutí Fatah. Mezi oběma hnutími panuje silné napětí a už několik let vedou urputný, často násilný boj o moc. Po loňském převzetí moci v Gaze Hamásem zůstal v rukou Fatahu palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse jen západní břeh Jordánu. Po izraelských útocích je však otázkou, zda se obě hnutí nepokusí o smír.
