Vítězství v juniorských kategoriích na nejvyšších soutěžích a poté propadliště sportovních dějin. To není tak řídký jev. Příčiny nebudu rozebírat, protože jich je asi mnoho. Je to taky jev mezi dětskými herci, kteří vypadají velmi nadějně, ale končí s pubertou. Stalo se to i mému kamarádovi Tondovi Vomáčkovi. Tedy ne onomu známému televiznímu režisérovi, ale Tondovi Vomáčkovi z Hanspaulky, který nám šil báječné kostýmy, i když se jevil být hanspaulským povalečem. V soukromí úžasně vtipný, dokázal bavit celou společnost a měl vždy v rukávu nějakou senzační historku. Tak jsme mu říkali agentura Vomáčka, zaručené zprávy, protože on to byl, kdo jediný viděl jakýsi pořad o tom, jak sovětští polárníci rozdojili kozla. Nevěřili jsme mu tenkrát ani slovo. Ovšem po roce osmdesát devět se ukázalo, že v jediném slově nezalhal. Ten pořad prostě existoval.
Nebo o jakémsi projevu Antonína Zápotockého, který prý řečnil: souzi a soušky, oni proti nám kukli pikli... kuli pikli... zkrátka nemají nás rádi. Jsou to speciálně dva američtí generálové – generál Elektrik a generál Motors. Tak tento nejzábavnější člověk hrál ve svých dvanácti letech hlavní roli v nějakém dětském filmu. Asi za rok a půl ho pozvali do televizní Pionýrské vlaštovky, aby povyprávěl o natáčení. Domluva proběhla v uvolněném duchu, leč když začali točit, tak na otázku: Toníku, řekni, jak jsi v tom filmu létal, začal Tonda vydávat neartikulované zvuky a moderátor to za něj dokončil: Toník chce říct, že byl na laně, a rozhovor rychle ukončil. Prostě po první poluci z něj začal být strašný trémista, a jak stál jenom trochu na stupínku, byl konec. To mi vyprávěl sám Tonda, takže žádná pomluva. A bývala to dětská hvězda.
O autorovi| Richard Tesařík, hudebník a herec
