Pět let vězení nebo pokuta až 50 tisíc eur. Takový trest hrozí každému, kdo by si chtěl v akváriu chovat geneticky modifikovanou fluoreskující rybku-zebřičku. Podle předpisů Evropské unie totiž ohrozil zdraví obyvatel i životní prostředí starého kontinentu.
Kdybyste ale chtěli pěstovat obilí zmutované zářením gama paprsků, můžete ho vysévat klidně na celé lány. Přitom jsou geny v obilných zrnech změněny vlivem záření zcela nahodile a nepřehledně. Ovšem kdyby mělo obilí značku GMO, což znamená, že geny v jeho dvojitých šroubovicích byly doplněny a pozměněny cíleně a s konkrétním záměrem, visí nad jeho pěstitelem kletba Evropské unie stejně jako nad chovatelem akvarijní rybky.
Nelogická legislativa má neblahé důsledky. Prostředí nepřátelské moderní biotechnologii nutí firmy odsunout výzkumné sekce z Evropy do Ameriky nebo Číny. Zároveň odcházejí špičkoví odborníci a Evropa ztrácí možnost pokroku v tomto oboru.
(Ne)důvěra k vědeckým autoritám Ve Spojených státech se potraviny neoznačují nápisem, že obsahují složky geneticky modifikovaných rostlin. „Američané mají důvěru k vědeckým autoritám. Když National Institutes of Health (obdoba Státního zdravotního ústavu – pozn. LN) schválí nějakou potravinu, lidé vědí, že by to nemělo poškodit jejich zdraví a dál už po informacích nepátrají. Přitom si většina Američanů pečlivě hlídá své zdraví a chce se dožít v co nejlepší kondici vysokého věku,“ připomíná svoje zkušenosti z návštěv za oceánem profesor Zdeněk Opatrný z Přírodovědecké fakulty UK, jeden ze zakladatelů zemědělských biotechnologií a buněčné biologie rostlin v našem státě.
Svoje vědecké autority má také starý kontinent, konkrétně jde o Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Ten mimo jiné posuzuje všechny žádosti o dovoz a pěstování geneticky modifikovaných plodin v členských zemích. Testy na možná rizika si úřad zadává sám, bez ohledu na výsledky zkoušek povinně přiložených k žádosti.
Jenže EFSA pouze doporučuje, poslední slovo mají politici. A ne vždy názory odborníků respektují. Dobře to ilustruje příběh brambory s obchodním názvem Amflora. Její hlízy po genetické modifikaci vytvářejí veliké množství jedné složky škrobu. coby vhodné suroviny pro výrobu biologicky odbouratelných obalů. Odrůda se s úspěchem vyzkoušela na polích ve Švédsku, Německu a u nás. Pěstování EFSA doporučil a zemědělci i škrobárny očekávali, že v roce 2007 bude Amflora schválena.
Souhlas je podle současného úředního postupu závislý na hlasování Rady ministrů. Takže například řecký nebo italský ministr hlasuje, zda se v Česku na Vysočině může pěstovat průmyslový brambor. Zmínění ministři a ještě několik dalších jsou z obavy před silnými zemědělskými svazy ve svých zemích vždy proti GMO. Hlasování tedy v červenci roku 2007 nedospělo k žádnému výsledku. V takovém případě rozhodují členové Evropské komise. Povolení vetoval komisař životního prostředí Řek Stavros Dimas. Jako důvod uvedl přítomnost genu npt II, který je v přírodě obecně rozšířený a jehož bezpečnost EFSA potvrdil.
Ekologickým rizikem jsou motivována také opatření některých členských zemí unie. Francie před dvěma lety a Německo letos zakázaly pěstování modifikované kukuřice odolné vůči hmyzímu škůdci. Výsledkem je větší spotřeba insekticidů, které kromě škůdců zlikvidovaly většinu ostatního hmyzu. Roste i počet hektolitrů nafty spálených při častějších výjezdech do polí.
Za absolutní pokrytectví evropského přístupu považuje profesor Opatrný dovoz transgenní sóji. Na starém kontinentu se nesmí pěstovat jako potravina, ale Evropa dováží ročně 30 milionů tun geneticky modifikované sóji z Jižní Ameriky od chvíle, kdy se kvůli nemoci šílených krav přestalo krmit masokostní moučkou.
Skot v korytě a lidé v podobě porcí masa na talíři tak bez problémů zkonzumovali už takřka miliardu tun GM sóji a nikdo nepopsal případy nežádoucích účinků na zdraví, přesto se stále plýtvá prostředky a energií na její detekci, značení a monitorování.
Současná evropská legislativa v oblasti biotechnologií je totiž založena na tvrzení, že organismy mohou způsobit škodu nikoli svými vlastnostmi, ale svým původem. Jak se tato diskriminace projevuje v praxi?
Jako jedy a narkotika Pokud jsou kulturní plodiny obohaceny genem z druhově jiné rostliny nebo z mikroorganismu stanou se tzv. transgenní. Úředně pak dostávají označení „geneticky modifikované“ (GMO) a je jim přisouzen zvláštní druh rizika. Takže při hodnocení dvou odrůd se stejnými vlastnostmi (například necitlivosti k určitému herbicidu) je riziková jen transgenní plodina. Podléhá podobné regulaci jako jedy, výbušniny a narkotika.
To například znamená povinnost označovat je, vést dokumentaci, izolovaně je ukládat, případně likvidovat, proškolit pracovníky, mít havarijní plán atd.
Důvod, proč transgenní plodiny dostaly v Evropě stigma něčeho velice riskantního, hledejme v minulosti. Na základních objevech a vývoji postupů se v 60. a 70. letech kromě pracoviště v belgickém Gentu podílely především americké univerzity a firmy.
První transgenní zemědělskou plodinu – rajče odolné vůči viru mozaiky rajčete – vypěstovala na pokusných polích v roce 1987 skupina vědců z Washingtonovy univerzity v St. Louis. V Evropě vznikaly obavy z plodin, jejichž výrobnímu postupu příliš nerozuměli.
Starý kontinent navíc zpočátku přistupoval k nové biotechnologii se značnou opatrností. Začala narůstat jakási psychologickopolitická bariéra s podtextem: pokud tuto technologii nepřijmeme, získáme na druhé straně výhodu, protože budeme na trhu jediní producenti plodin bez vložených genů. Evropané – a nejen oni – měli obavu z nežádoucích vedlejších účinků a drželi se principu předběžné opatrnosti.
„Do hry mohly vstoupit rovněž ekonomické aspekty, které bych vyjádřila větou – když chcete dobře prodat, je lepší mít potraviny bez GM surovin. V Evropě se totiž pod vlivem kampaní namířených proti geneticky modifikovaným plodinám považují tyto potraviny obecně za zdravější a bezpečnější,“ podotýká Marie Křístková z odboru rostlinných komodit ministerstva zemědělství České republiky.
Zajímá našince jen cena?
Česko je na rozdíl od sousedních států jakýmsi ostrůvkem porozumění v moři skepse a výhrad vůči geneticky modifikovaným plodinám. Podle Eurobarometru, který pravidelně vyhodnocuje názory lidí v zemích Evropské unie, jsme nejvstřícnější ze všech členských států. Jejich pěstování a prodej u nás nachází podporu u 46 procent obyvatel, zatímco v Německu nebo ve Francii je podíl o více než polovinu nižší (pro celkové výsledky viz graf).
Důvodem našich sympatií může být podle Jiřího Rupricha, člena správní rady EFSA, kombinace více faktorů. Například historicky podmíněná záliba v technickém rozvoji, vzdělanost a informovanost farmářů, svou roli hraje také ekonomický tlak vedoucí zemědělce ke snaze uspořit a zvýšit zisk. „Česká společnost má prostě jiné priority a vnímání ve srovnání s jinými. A myslím, že to může být spíše naše výhoda,“ říká Jiří Ruprich.
Příčinou vstřícnosti může být podle Marie Křístkové fakt, že český zákazník hledá na obalech potravin spíše než informace o GMO cenu zboží. Stejný názor na priority spotřebitelů má Perla Kuchtová z České zemědělské univerzity, která navíc dodává, že spotřebitel se o zemědělskou produkci nezajímá a podmínky, za jakých se potraviny vyrábějí, mnohdy pokládá za podružné. „Nevytváří se tak potřebný tlak na zemědělsko-průmyslový komplex, který v daných socioekonomických podmínkách upřednostňuje kvantitu před kvalitou,“ dodává Perla Kuchtová.
Jiný pohled dává Eurobarometr, podle kterého problematika GM plodin a potravin zajímá 72 procent obyvatel Česka.
Většina českých biologů vnímá plodiny s cíleně doplněnými nebo změněnými geny jako rozumnou cestu k pěstování kulturních rostlin s nižšími náklady na obdělávání pozemků a s menším dopadem na životní prostředí.
***
Úroveň podpory geneticky
upravených potravin a plodin
EU25 27
Česko 46
Portugalsko 38
Malta 36
Finsko 35
Španělsko 34
Itálie 34
Británie 30
Slovensko 30
Irsko 29
Dánsko 28
Belgie 27
Nizozemsko 25
Litva 23
Polsko 23
Maďarsko 23
Švédsko 22
Rakousko 21
Německo 21
Slovinsko 20
Francie 20
Estonsko 18
Lotyšsko 15
Kypr 15
Řecko 14
Lucembursko 13
Informovanost o geneticky
upravených potravinách a plodinách
EU25 80
Británie 92
Švédsko 92
Francie 91
Německo 89
Nizozemsko 89
Dánsko 87
Finsko 84
Rakousko 79
Lucembursko 79
Belgie 78
Slovinsko 75
Itálie 75
Slovensko 74
Polsko 73
Lotyšsko 73
Řecko 72
Česko 72
Kypr 72
Maďarsko 70
Irsko 68
Estonsko 63
Španělsko 59
Malta 55
Portugalsko 55
Litva 52
Pramen: LN ŠIMON- Eurobarometr
Vědecká disidentka
Odlišný názor na geneticky modifikované organismy má Perla Kuchtová z České zemědělské univerzity, která říká: Je mi úzko a začínám být velmi opatrná, když si vědci a odborníci nad nějakým objevem unisono notují, jak je skvělý, a snaží se vnutit ostatním za každou cenu své přesvědčení. Opatrní a pozorní bychom měli být všichni, jakmile někdo veřejnosti servíruje jednoduchá řešení. A měli bychom si klást prastarou otázku: „Komu (po)slouží?“ Mám právo na své přesvědčení a současně nemám potřebu vyhledávat a vymezovat se vůči zastáncům GM plodin. Hromadění argumentů pro a proti, vzájemné překřikování zastánců jednoho či druhého směru nikam nevede. Jsem stoupenec dialogu. Koexistence různých směrů a názorových proudů. Současně trvám na svém právu konzumenta moci si vybrat. Chci mít možnost rozhodnout se pro to, zda budu kupovat a konzumovat produkty GM organismů, či nikoli. A tuto možnost chci dopřát i jiným. Pouze relativně vzdálená budoucnost přinese odpověď na bezpečnost GMO. Žádný řízený výzkum takové působení jednoznačně neprokáže ani nevyvrátí.
Obyvatelé České republiky jsou ze všech zemí Evropské unie nejvstřícnější, pokud jde o podporu geneticky upravených plodin a potravin (GMO)
Podpora Pod pramení z více faktorů pram Například z historicky podmíněné obliby Např v tec technickém rozvoji, vzdělanosti a informovanosti farmářů, svou roli info hraje také ekonomický tlak vedoucí zemědělce ke snaze uspořit a zvýšit zisk země
Rozhoduje ale i zákazník Roz Podle údajů Eurobarometru se o problematiku geneticky Podl modifikovaných potravin a plodin zajímá 72 procent obyvatel Česka mod
