Jsme k naší době často velmi kritičtí, i proto, že čteme vrcholná díla z předchozích období, již očištěná od všech dobových uměleckých výkonů. Na druhou stranu ale i historie sama často přináší důkaz, že současnost není nijak výjimečná (abychom si zas nemysleli).
Tak třeba v doslovu českého vydání Tří životů Gertrudy Steinové z roku 1961 se o autorce píše: „...jedni ji uctívají jako geniálního slovesného žongléra a mezník moderní literatury, druzí by ji zase nejraději vyřadili z literatury vůbec jako mazaného podvodníka, jenž dovedl nachytat snoby na pouhé dětinské blábolení.“ Je pěkné, že si každý můžeme o tom kterém autorovi myslet, co chceme, na druhou stranu tato věta také postihuje blízkost literárního piedestalu a umělecké prázdnoty.
A jako je často konstatováno, že současní autoři nedosahují výše těch z počátku 20. století, stejně tak je v doslovu Květy Maryskové konstatována slabší pozice Gertrudy Steinové v porovnání s klasiky: „S Homérem a Shakespearem, jak si přála, ji srovnávat nebudeme; zato jí však přiznáme zásluhu, že pro svou hledačskou odvahu se stala učitelkou několika spisovatelských generací našeho věku - ať už s ní souhlasily, nebo polemisovaly...“
Tři životy však představily Gertrudu Steinovou jako autorku řekněme klasického střihu. Ona však proslula i experimentálními texty, jak upozornil v doslovu k Vlastnímu životopisu Alice B. Toklasové v roce 1968 Jindřich Chalupecký.
Ten citoval z knihy Jak se utvářeli Američané: „Někteří říkají že někdo vypadá jako někdo a potom někdo jiný řekne ano a pak se oba smějí a potom vyprávějí o tom někomu jinému a všichni se pak smějí a neustále se potom tomu dlouho smějí a začínají o tom jeden druhému vyprávět, a občas potom nevyprávějí o tom jeden druhému a občas potom nevyprávějí o tom nikomu jinému ale pak to jistě vyprávějí a jistě se smějí.“
V závěru Vlastního životopisu Alice B. Toklasové se také mluví o Fordu Madoxu Fordovi, jehož Nejsmutnější příběh v překladu Jana Zábrany často vídám v antikvariátech, přitom se vskutku jedná o malý klenot modernistické literatury. Ford Madox Ford v mládí napsal několik románů společně s Josephem Conradem a také vydával časopisy: „Když Ford Madox Ford redigoval Transatlantic Review, řekl jednou Gertrudě Steinové, jsem docela dobrý spisovatel a docela dobrý redaktor a docela dobrý podnikatel, ale je to pro mne velice nesnadné mám-li být tím vším najednou.“
O autorovi| Ondřej Horák redaktor LN
