Rozsudek ale všechny pochyby rozhodně nerozptýlil.
Francii zachvátila ojedinělá vlna amerikanismu. Třeba centristický politik Francois Bayrou lituje, že jeho země nemá „americkou justiční tradici, která odsuzuje na 150, 200 let“. Tři roky žaláře plus zcela hypotetických 170 tisíc let splácení dluhu se zdá francouzským politikům jako příliš malý trest pro „bankovního teroristu“ Kerviela.
Přes jasné vyjádření soudce, že za obrovským podvodem stál sám Kerviel, velká část Francie stále nevěří. Všechno opravdu způsobil průměrný makléř s průměrným vzděláním, který v čase zatčení měl na účtě všeho všudy 11 tisíc eur a ze své banky ve svůj prospěch nezpronevěřil ani euro?
Přehlédnutých 1071 podvodů Hned po zatčení Kerviela v lednu 2008 deník Le Figaro přišel s průzkumem veřejného mínění, které se zdráhalo (a nejspíše dosud zdráhá) uvěřit, že makléř vše svedl sám. Jen 13 procent Francouzů ho vidělo jako hlavního viníka, polovina vinila vedení banky a 27 procent dozorce finančních trhů Autorité des marchés financiers. 65 procent Francouzů rovnou chtělo hlavu šéfa banky. Právě pro tuto nevěřící většinu letos v květnu Kerviel vydal svoji verzi příběhu. V knize L’engrenage, mémoires d’un trader ujišťuje veřejnost, že sám by opravdu všechny podvody utajit nedovedl. „Doufám, že tato kniha ukáže lidem realitu bankovnictví a přinese svědectví muže, který uznává své chyby, ale odmítá nést vinu za to, že se finanční systém zbláznil.“
Přesvědčil část veřejnosti, ale ne soudce Dominiqua Pautha, který Kervielovi „přišil“ celou vinu. Šťastný advokát Société Générale proto neskrýval nadšení a mluvil o definitivním „obnovení morálky“. Banku léta neodhalené podvody Kerviela, kterých bylo minimálně 1071, stály nakonec jen čtyři milióny eur. Takovou pokutu dostala banka od dozorce trhu už v roce 2008 za „vážná pochybení“. Hlavní vina je ale zcela na Kervielovi. Píše Deutsche Bank, vlastně Kerviel Francie se už dva roky pře, kdo to ten třicátník s vizáží Toma Cruise vlastně je. Podle guvernéra Banque de France Christiana Noyera nikdo menší než „génius mezi podvodníky“. Centrální bankéř zjevně nemůže pochopit, jak jeden makléř mohl způsobit tolik škody. Nemířil tím ani tak na to, že dalece přesáhl povolené limity obchodování a svého času spekuloval s termínovanými kontrakty futures v hodnotě přes 50 miliard eur. Myslel tím důmyslné krytí, kterým údajně sám dokázal utajit mamutí operace, a brzo i mamutí ztráty před svými nadřízenými. Falešné e-maily, potvrzující nikdy neuskutečněné krycí obchody, přicházely do Société Générale třeba i z Deutsche Bank, a přesto nic neprasklo. Nesedí ani psychologický profil podvodníka. Kerviel, který bance neukradl během miliardových operací ani cent, se prý těšil na tučné bonusy z realizovaných megalomanských obchodů. Pokud opravdu jednal na vlastní pěst, musel naivně doufat, že jeho podezřelé operace už nikdy nikdo neodhalí. Nepříjemnější, ale logičtější vysvětlení jeho osobní poctivosti a zároveň šílených machinací v práci však zní, že jednal s tichým souhlasem n a d ř í z e n ý c h . Vždyť ještě na začátku roku 2008 prý držel plusovou pozici na 1,4 milionu eur. Kerviel tvrdí, že když se po pádu trhu najednou propadl do hlubokých ztrát, nadřízené zachvátila panika a udělali z něho obětního beránka. Banka navíc Kervielovy pozice po odhalení během tří dnů v lednu 2008 kompletně zlikvidovala, byť za cenu minimální návratnosti. Kvůli tomu proto není ztráta po Kervielovi jen hluboká, ale přímo nepředstavitelná.
30 let průměrným, dva roky šílencem Proti Kervielovi jako hlavnímu strůjci obchodování se sumami překračujícími samotný kapitál banky mluví i jeho naprostá průměrnost v dosavadním životě. Po bakaláři v Nantes si udělal kurz pro níže postavené makléře. Sám pak píše, že se se svou průměrností potýkal: „Uvědomil jsem si při prvním interview v roce 2005, že si mě všímají méně než ostatních. Důvodem bylo mé vzdělání i dosavadní pracovní kariéra.“ Podle portrétu žalobců ho právě komplex z této průměrnosti hnal, aby se vypracoval mezi hlavní spekulanty a všem ukázal, co Jerome Kerviel dovede. Otázka ale je, proč 30 let života volil průměrnost a poslední dva roky rozjel šílený projekt zahrnující vše od důmyslného falšování e-mailů až po nemožnost si vzít byť na den dovolenou.
„Je suis dans la merde“ Francouzi, zmatení z mnoha protikladů v případě, si ale mohou udělat o kauze docela dobrý obrázek. Na francouzských sítích totiž koluje podrobný důkazní spis vyšetřujících soudců Renauda Van Ruymbeka a Francoise Desseta k celému případu. Ze 76 stran se 20 věnuje úspěšně zmařeným kontrolám Kerviela. Ten tak musel dle spisu odvrátit sám alespoň 70 různých druhů dozoru, který by přišel na jeho podvody. Na druhou stranu ale také spis dokazuje, že Kervielova snaha vyportrétovat se jako obětní beránek je hodně scestná. V e-mailech se svým společníkem Moussa Bakirem, který o jeho podvodech věděl, jasně dává najevo, že hlavní vina leží na něm. Koncem prosince 2007 píše svému příteli po nepodařené spekulaci mezinárodně srozumitelnou francouzštinou: „Je suis dans la merde.“
Pravděpodobně klíčová pasáž spisu pak dokazuje, že Kerviel doopravdy přímo nemluvil se svými nadřízenými o svých ztrátách. Když se ho ale ptají, jak to jde dohromady s jeho tvrzením, že nadřízení vše věděli, odpovídá, že v tom nevidí rozpor. Říká tím vlastně, že sice maskoval své podvody falešnými operacemi, ale nešlo o nic, co by kontrola neodhalila. Až už vůbec ne ve více jak tisíci případech. „Techniky, které jsem používal, vůbec nejsou tak sofistikované, jak se píše v novinách, a podle mě funguje dostatečná kontrola, aby se takové operace odhalily.“
Soudce však přesto zařadil Kerviela mezi génia finančních podvodníků a ocenil ho třemi lety vězení (další dva roky mu podmíněně odložil). Z takového konce kauzy totiž mrazí mnohem méně, než kdyby měl pravdu Kerviel: „Já jsem ale úplně obyčejný, nejsem žádný šílenec.“
***
Nepříjemnější, ale logičtější vysvětlení jeho osobní poctivosti a zároveň šílených machinací v práci však zní, že Kerviel jednal s tichým souhlasem nadřízených
Centrální bankéř zjevně nemůže pochopit, jak jeden makléř mohl způsobit tolik škody
O autorovi| DAVID KLIMEŠ novinář
