Hledači kešek si za rizika zodpovídají sami. ‚Je to poučení,‘ tvrdí geocacher Hoblík po sobotní tragedii

Pražští policisté od nedělního rána pokračují podél Vltavy v centru města v pátrání po nezvěstném muži, kterého v sobotu odpoledne při hledání takzvaných kešek v podzemním tunelu spolu s dalšími třemi mladými lidmi spláchla prudká přívalová vlna. Dva z nich se zachránili a skončili v nemocnici,  ženu našli v sobotu večer policisté utonulou pod Jiráskovým mostem. „Je to poučení pro všechny, kdo se takovouto činností zabývají,“ řekl pro Lidovky.cz geocacher Hoblík.

Čtyři příznivce geocachingu strhla prudká vlna v podzemním tunelu Motolského potoka v Praze v sobotu poté, co téměř celou republiku zasáhly silné deště a bouřky. Po tragédii  se začalo okamžitě debatovat, jestli je vůbec možné „kešku“ dát na tak rizikové místo, jako je podzemní tunel, či kdo a jestli za to nese zodpovědnost. „Geocachingová komunita není žádná centrální autorita, která by za to byla zodpovědná,“ vysvětlil ale Hoblík. 

Na umístění jednotlivých kešek mají dohlížet takzvaní revieweři, tedy dobrovolníci, kteří schránky ve své oblasti schvalují. Ani ti však nenesou za případná neštěstí odpovědnost. „Reviewer se jen snaží v rámci svých možností zajistit, aby umístění schránky bylo v souladu s pravidly, která jsme si jako komunita časem vytvořili.“ Tato pravidla se v geocachingové komunitě vyvíjí s dobou, jak se komunita stává populárnější a postupně naráží na překážky, na základě kterých pravidla tvoří. Tak se podle Hoblíka například zakázalo umísťování kešek na mosty, protože několikrát způsobily paniku, když si lidé mysleli, že se jedná o bombu.

Určitá pravidla se týkají také podzemních prostor, kešky se nesmí dávat do kanalizací, protože tam je vstup zakázán. (Podzemní část potoka není kanalizace). Z toho vyplývá jedno ze základních pravidel geocachingu, a to neumisťovat schránky tam, kam nepovoluje zákon lidem přístup. Dále je to na autorovi, tedy vlastníkovi kešky, aby se postaral o bezproblémové umístění své schránky. „Je primárně zodpovědností té konkrétní osoby, která kešku dává, aby si zajistila třeba souhlas k umístění kešky, když je potřeba,“ objasnil Hoblík. Dále vyzdvihuje, že zakladatel kešky by měl jednat se „zdravým rozumem“, protože to, co pro něj nemusí představovat žádné riziko, může být pro jiné velice nebezpečné.

Čtyři nadšenci geocachingu, kteří se vydali do tunelu hledat „poklad“, tak nejspíš dostatečně nepromysleli rizika, která zde jsou a situaci podcenili. „Když jdu do podzemního tunelu, musím sledovat předpověď počasí, protože přívalové srážky mě můžou ohrozit na životě a o tom, že budou bouřky, se několikrát mluvilo. Nechci ale spekulovat, jak moc tito konkrétní lidé pochybili,“ komentoval nehodu geocacher Hoblík.

Co je vlastně geocaching a jak funguje?

Geochaching je hra na pomezí sportu a turistiky. Je založena na principu hledání cache, česky „kešky“, jakéhosi pokladu, jen na základě zeměpisných souřadnic pomocí navigačního systému GPS. Když člověk, který se zabývá geocachingem, česky „kačer“, najde skrytou schránku podle souřadnic zapsaných do speciální aplikace, zapíše se do tzv. logbooku, deníku. Pokud je ve vodoodolné schránce přiložen další obsah, dárek pro nálezce, může si ho dotyčný vzít výměnou za předmět stejné nebo vyšší hodnoty. Poté schránku vrátí zpátky na místo a zamaskuje.

Kešky jsou zpravidla umísťovány na místa v přírodě, která jsou něčím zajímavá, přesto prakticky nenavštěvovaná. „Drtivá většina lidí, kteří schránky vytvářejí, je dávají na nějaká zajímavá místa, třeba historická, aby se lidé něco dozvěděli, aby to bylo příjemné,“ řekl Hoblík. Schránku lze najít ale i ve frekventovaných turistických lokalitách jak ve městě, tak v přírodě. Majitel kešky - její zakladatel - po jejím umístění zveřejní souřadnice ukryté schránky na některý ze serverů zabývajících se geocachingem. Jednotlivé keše od sebe musí být vzdálené minimálně 161 metrů a jejich umístění schvalují dobrovolníci, kteří mají publikování keše v dané oblasti na starosti, tzv. revieweři.

Příklad takzvané „kešky“.

Hráči jsou neorganizovaní a není nad nimi žádná centrální kontrolní moc. Česká asociace geocachingu je podle Hoblíka pouze spolek, jehož cílem je vytvořit platformu pro diskuzi a propagovat geocaching jako volnočasovou aktivitu v rámci rozumných pravidel. Domnívá se, že na „nešťastnou událost bude komunita jistě nějak reagovat, jen zatím netuším jak.“

Po celém světě existují téměř tři miliony aktivních keší, které hledá víc jak šest milionů hráčů. V ČR je aktivních geocacherů přes 20 tisíc. V Česku se první „keška“ objevila v roce 2001. O dva roky později vznikly stránky Geocaching.cz, dnes existuje například i server kesky.cz.

Právě Česko patří k pěti nejhustěji „zakeškovaným“ oblastem, vedou USA a Německo. Nejhustší síť schránek je v Praze, kde už se vzhledem k předepsaným vzdálenostem špatně hledá místo, kam by se další keš přidala. Následují střední Čechy, které těží z víkendových výletů Pražanů. V ostatních regionech je hodně kešek také v lesích a horách.

Pátrání po pohřešovaném stále pokračuje

Tunel Motolského potoka, který na smíchovské náplavce ústí do Vltavy, měří podle policejního mluvčího Jana Rybanského zhruba čtyři kilometry. V sobotu se tam kvůli velké vodě nebylo možné dostat. Bude-li to potřeba, požádají policisté opět o pomoc potápěče, aby našli stále pohřešovaného mladíka.

Policisté už také identifikovali oběť, jejíž tělo v sobotu večer našli. „Jedná se o ženu, ročník 1991,“ uvedl mluvčí.

Starosta Prahy 5 Pavel Richter se vyjádřil, že „zmíněnou část potoka spravuje odbor ochrany životního prostředí pražského magistrátu, nikoli radnice Prahy 5, proto si hned v pondělí na magistrátu domluvím schůzku, abychom společně zjistili, jestli je možné podniknout v oblasti motolského potoka bezpečnostní opatření, která zabrání opakování včerejší události.“ Ze své zkušenosti prý ví, že „někomu nestačí hledání na loukách, ale vydává se do nebezpečných míst, kam někteří umisťují “kešky” kvůli vetší atraktivitě. Proto zkontrolujeme, kde všude jsou na Praze 5 “kešky” umístěny, abychom zmapovali, jestli mezi nimi nejsou nebezpečná místa a mohli jsme přijmout opatření, která zamezí podobným tragédiím do budoucna.“