Hradby evropské pevnosti vůči geneticky modifikovaným plodinám jsou prolomeny. Evropská komise povolila pěstování brambor s pozměněnou dědičnou výbavou. Ale sadbu nedostane kdokoliv.
V čem jsme evropské jedničky? V pití piva, snad ve vývozu dobrých fotbalistů a pravděpodobně v korupčních skandálech. Možných prvenství by se našlo více. Teď přišla reálná šance stát se evropskou jedničkou v něčem smysluplnějším – ve výrobě škrobu z geneticky modifikovaných brambor.
Jsme o několik koňských délek před ostatními zeměmi eurozóny, protože máme všechny zákony potřebné pro pěstování těchto hlíz. Nyní se vítr opře do našich plachet ještě silněji. Počátkem března vydala Evropská komise povolení k pěstování a průmyslovému využití geneticky upravených brambor odrůdy Amflora.
Je to průlom v hradbách evropské pevnosti zbudované z přílišné opatrnosti a obav vyvolaných zelenými aktivisty.
Původně jen pro okrasu Když Španělé po dobytí incké říše přivezli ze zámoří první sazenice brambor, šlo v Evropě o takovou raritu, že její květy zdobily zámecké komnaty. Časem se ale hlízy dostaly na stůl většiny obyvatel a mnohdy zachránily před hladem chudinu.
Souběžně s využíváním „erteplí“ v lidském jídelníčku se rozvíjelo průmyslové odvětví založené na bramborovém škrobu. Bílý prášek se nepoužívá jen v kuchyni na zahušťování omáček a krémů. Uplatňuje se zejména při povrchové úpravě papíru – obálky časopisů jsou lesklé právě jeho zásluhou. Dobré služby dělá při výrobě lepidel, textilu, mazadel a dalších produktů.
Jde o tak významnou surovinu, že její výrobu dokonce limitují kvóty. Ty za dva roky padnou, takže povolení Evropské komise přišlo právě včas, protože geneticky upravená odrůda Amflora je optimální právě pro průmyslové využití.
Běžné brambory v sobě obsahují dvě složky škrobu, amylopektin a amylózu. Amylopektin způsobuje zahušťování škrobu, zato amylóza vyvolává rosolovatění. To první průmysl potřebuje, to druhé naopak překáží. A tak se bramborový škrob při průmyslové výrobě upravuje, aby se jeho rosolovatění snížilo.
Oddělování obou složek škrobu chemickými, fyzikálními nebo enzymatickými postupy je pracné a drahé. Navíc představuje velkou ekologickou zátěž, protože spotřebovává značné množství vody a energie. Šlechtitelé se proto snažili získat odrůdy brambor, ve kterých by převažoval ten vhodnější škrob. Podařilo se to vědcům ze společnosti BASF Plant Sciences, když zablokovali gen řídící vznik nechtěné amylózy. Amflora díky tomu obsahuje 98 procent amylopektinu a další zpracování bude mnohem jednodušší.
Co kdyby je někdo snědl Předpokládá se, že brambory budou pěstovány jen pro průmyslové účely. Pokud by ale přece jen došlo k jejich záměně s hlízami určenými pro potravinářské nebo krmné účely, nebudou ani lidé, ani zvířata vystaveni žádnému zdravotnímu riziku.
Brambory prošly desetiletým testováním, jehož součástí byly i zkoušky toxicity a alergenity. Výsledky hodnotila European Food Safety Authority (EFSA) a došla k závěru, že nejsou vědecké důkazy o tom, že by brambory Amflora znamenaly pro člověka nebo zvířata nějaké riziko.
Jak vyplývá z dokumentů, které předložila firma BASF Plant Sciences při žádosti o schválení, nepředstavuje Amflora žádné riziko ani pro životní prostředí nebo pro pěstování geneticky nemodifikovaných brambor. Hlízy v půdě v drtivé většině nepřežívají. Rostliny prakticky nekvetou. Pokud vykvetou, jsou jejich květy defektní a prašníky s pylem se většinou nevyvíjejí.
„Brambor je navíc v drtivé většině samosprašný. Riziko šíření genetické modifikace pylem tedy nehrozí. To platí nejen pro kulturní plodiny, ale i pro planě rostoucí lilkovité rostliny,“ říká rostlinný fyziolog profesor Zdeněk Opatrný z Přírodovědecké fakulty UK.
Amflora nemůže ohrozit plodiny na sousedních polích ještě z jednoho důvodu. Genetická úprava jí nedává žádnou konkurenční výhodu. „Změnou genů se Amflora nestává odolnější vůči virům a plísním. Jenom se změnil podíl dvou typů škrobové látky v hlíze,“ vysvětluje profesor Opatrný.
A aby se Amflora přece jenom nepletla s běžnými odrůdami, je vybavena barevnou pojistkou. Když se rozříznutá brambora pokape roztokem jodidu draselného, odborníci jej znají pod názvem Lugolův roztok, řezná plocha během několika okamžiků zmodrá. Amflora díky vysokému obsahu amylopektinu dostane hnědou barvu.
Amflora jen pro někoho Povolení k pěstování je první krok k tomu, aby se brambory s vhodným škrobem sázely na pole ve velkém. „Musí se ještě počkat na zapsání Amflory do Společného katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin,“ říká Marie Křístková z ministerstva zemědělství. To může proběhnout pouze po souhlasu Švédska, kde výzkum geneticky modifikované odrůdy původně začal. „Pokud půjde všechno hladce, mohli by farmáři v druhé polovině dubna zahájit sadbu,“ dodává Marie Křístková.
Celkem se v České republice pěstují brambory na ploše téměř 38 tisíc hektarů. Pole pro brambory na průmyslové účely zabírají z tohoto množství 4216 hektarů. A jak to bude s Amflorou? V celé Evropě by se letos mohla začít pěstovat na ploše pouhých 250 hektarů, z toho 150 v Česku. Pro nás sice dobrá vizitka pokrokovosti, ale pořád jde o zanedbatelnou rozlohu.
Hlavním důvodem „kapky v moři“ je nedostatek sadby pro letošní rok. Firma BASF žádala o povolení už několik let, takže nečekala, že to zrovna letos vyjde. S velkou rozvahou vstupují na neznámou půdu rovněž výrobci škrobu, kteří mají s firmou uzavřené smlouvy.
Zatím se Amflora pěstovala jen v polních pokusech asi na deseti hektarech. „Z takové plochy nelze získat dostatek hlíz pro ověření rentability velkovýroby,“ říká Jaroslav Michal ze společnosti PROAGRO. Práce s geneticky modifikovanými plodinami je obecně finančně náročnější. Všechno probíhá pod přísnou kontrolou, aby nedošlo ke smícháníGMplodiny s běžnou. Všechny obaly musí být označeny.
„Amflora se bude zpracovávat zcela izolovaně v jiné provozovně, “ říká Ivica Punčikar, generální ředitel firmy LyckebyAmylex, která vyrábí 60 procent škrobu z celkové produkce České republiky.
Firma BASF chce mít navíc veškeré operace s Amflorou pod kontrolou. Takže přestože je pěstování této odrůdy povoleno, nedostane sadbu kdokoliv. Její distribuce bude záležet na tom, zda firma uzná, že pěstitel i zpracovatel splňuje všechny podmínky zaručující bezpečnost a kvalitu.
