BAND OF INSIDERS
Je-li jedním z těžko uchopitelných témat nového filmu Jeana Luca Godarda Socialismus problém nemožnosti komunikace, je součástí toho problému i sám režisér. Natočil film, který mě nepřivedl k žádné reakci – neprovokoval, nebavil, nerozzuřil, nezaujal ani přede mě nepostavil výzvu. Naléhal jsem na různé zaryté godardovce, aby ten film bránili a naznačili jeho možné významy. Nejčastěji jsem od nich slyšel: „Potřebuju ten film vidět ještě jednou.“ Já tedy ne. (...)
Intelektuálně Godarda mohu vynášet jako kinematografického Jamese Joyce – oba rozšířili možnosti jazyka, struktury i formy umělecké disciplíny, již si vybrali, a pak odpluli někam pryč, do sfér, kam je jen málokdo mohl následovat. Asi by se dalo říct, že už nějakou dobu je Godard v období neproniknutelných Plaček nad Finnegana. (...)
Zatímco Godardův někdejší druh a pozdější otloukánek Francois Truffaut nakonec přijal za vlastní velkorysost Jeana Renoira, z Godarda se už stal zlomyslný Antirenoir. Člověk neschopný říct něco dobrého o komkoliv kromě sebe.
