Tři body z jednoho z nejdůležitějších zápasů jara jsou doma. Přiznejme si však poctivě, že tentokrát při sešívaných stáli zřejmě všichni svatí a navrch ještě Martin Vaniak. I když ten vlastně naštěstí v rozhodující chvíli nestál, a proto mu můžeme blahopřát k další vychytané nule. (Ne, opravdu nemáme na mysli ostravského Lukeše.)
Dalším červenobílým hrdinou (nejen) zápasu s Baníkem je opět Marek Jarolím. Gratulujeme a určitě se nebudeme ani trochu zlobit, když si průměr čtyři góly na tři utkání udrží třeba až do posledního ligového kola.
Na druhou stranu, kolik že to má momentálně Slavia na soupisce celkem útočníků či ofenzivních záložníků? Nemohl by už také někdo z nich začít střílet góly? Přece jen je ještě stále sychravo, co když se Marek třeba nachladí...
Výpomoc Jarolímovi od ostatních spoluhráčů může být potřebná už v následujícím zápase, kdy nás venku čeká nebezpečně rozjetý Jablonec. Zastavit ho může být těžší úkol než v nedobytném Edenu porazit střelecky obdivuhodně bezzubý Baník.
Pravidelný gólový přísun je také nutný i z hlediska zdravého sebevědomí. I když na druhou stranu na některé jedince může tento blahodárný lék působit spíše jako nebezpečný halucinogen.
Třeba taková Sparta. Dala ve třech utkáních dohromady dva šťastné góly a už ji někteří její příznivci se zcela vážným výrazem ve tváři zase pasují na možného soupeře naší Slávinky v boji o titul. A vedení rudokožců dokonce marnotratně slibuje, že když jejich chovanci nevstřelí branku, bude vracet celé vstupné.
Pokud člověk žije v Praze, skoro by si až řekl, proč si nezajít v pondělí pěkně zadarmo na fotbal a nezasmát se. Ale nejsme tak bohatí, abychom nakupovali levné věci.
O autorovi| MILOŠ CIHELKA Autor (39) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
