Vyhledávač má o svých uživatelích velmi dobré informace, ale nezneužívá je. Naopak slouží
Možná už před příštími volbami do sněmovny budeme moci naťukat do vyhledávacího řádku Googlu otázku „Koho mám volit?“ – a dostane se nám správné odpovědi. Nebude zkreslená případnými předvolebními skandály, neférovými kampaněmi ani našimi emocemi. Internetový vyhledávač zná náš postoj k životu, názory na svět i politický vkus. Ví tedy lépe než my, která strana se našim preferencím nejvíc blíží.
Zní to bláznivě? Ale vůbec ne. Už teď o nás ví Google víc než kdokoliv jiný na světě. Jen s malou nadsázkou řečeno nás zná lépe než naši blízcí. Kdykoliv internetový vyhledávač použijeme, tak podle tzv. IP adresy identifikuje náš počítač a náš dotaz uloží do databáze. Z analýzy těchto záznamů lze vyčíst mnohé, i když o sobě nic neprozradíme. Věk, pohlaví, zájmy i životní cíle. Budeme-li parafrázovat známé přísloví, pak platí celkem přesně: „Řekni mi, co na webu hledáš, a já ti řeknu, jaký jsi.“ Nejde o špehování ve stylu StB A nejde jen o vyhledávač. Google dnes uživatelům nabízí například také elektronickou poštu, kalendář, možnost vytváření a sdílení dokumentů (tedy jakousi internetovou konkurenci kancelářských programů), fotografické album či blogovací systém. Všechny tyto služby jsou takzvaně personalizované a propojené, takže když člověk XY hledá pozdě v noci na serveru YouTube (ano, i ten provozuje Google) erotické video, tak počítačové databáze obrazně řečeno vědí, že je to týž člověk, který přes den napsal politický komentář, vyřídil dvacet pracovních a tři soukromé maily a publikoval na webu dvacet nových fotografií z rodinné dovolené. Podtrženo a sečteno dostává Google o svých uživatelích velmi plastickou a konkrétní informaci.
Samozřejmě to není špehování ve stylu KGB nebo StB. Neexistuje nic jako osobní složka, kterou by na každého z nás Google uchovával, a to ani v elektronickém smyslu. A s pravděpodobností blížící se jistotě můžeme konstatovat, že nikdo s našimi daty tímto způsobem nepracuje a zřejmě ani nikdy pracovat nebude. Potenciál k tomu však existuje.
Vědí to i v samotném Googlu, takže mezi deseti hlavními zásadami společnosti je i pravidlo: „Můžete vydělávat peníze, aniž byste činili zlo.“ Zkráceně též neoficiální motto firmy: „Nečiň zlo.“ To přece zdůrazňuje jen ten, kdo ví, jak snadno by zlo mohl činit.
Je dobře, že o nás něco ví Jistěže lze Google používat anonymně, aniž by byly firemní servery schopny náš počítač identifikovat. Ale ta smlouva s „ďáblem“ tkví v tom, že nám Google poslouží mnohonásobně lépe, když o nás bude něco vědět. Je to jako v životě: čím lépe někoho znáte, tím spíš mu vyhovíte a pomůžete. Jestliže se zajímáte o přírodu, vaše dotazy na vyhledávač tomu odpovídají. Takže když pak do Googlu naťukáte slovo „liška“, budete mít mezi prvními výsledky odkaz na stránku o tomto zvířeti, a teprve pak o ministru školství či stavební spořitelně. Výkonný šéf Googlu Eric Schmidt před časem při přednášce v Londýně řekl: „Cíl je, aby uživatelé Googlu mohli našemu vyhledávači klást dotazy jako ‚Co mám dělat odpoledne?‘, případně ‚Jaké zaměstnání si mám zvolit?‘. To je nejdůležitější aspekt našeho dalšího rozvoje.“
Třídění stránek nejen podle jejich obsahu, ale také chování uživatelů je ta hlavní myšlenka, se kterou Larry Page a Sergey Brin přesně před deseti lety Google založili. Poznali se jako studenti na americkém Stanfordu a na projektu vyhledávače pracovali od roku 1996. Počátkem září 1998 pak založili firmu, která začala komerčně provozovat internetový vyhledávač. Ten navzdory dominanci Yahoo a tlaku mnoha dalších internetových portálů okamžitě uživatele zaujal. Čím? Když pomineme eleganci a jednoduchost titulní strany, pak to bylo především proto, že nabídl pozoruhodně rychlé a hlavně přesné vyhledávání.
Internetové stránky nejsou nic jiného než data, která lze přesně matematicky třídit a mechanicky prohledávat. Page a Brin k tomu však přidali ještě sociální aspekt. Internetový obsah je dílem lidí, lze se na něj tedy dívat jako na určitý obraz společnosti. A v té platí, že člověk je tím důležitější, čím víc lidí ho zná. Tvůrci Googlu proto začali také internetovým stránkám přiřazovat koeficient důležitosti podle toho, kolik na nich odkazuje jiných stránek. Tak velmi zjednodušeně vznikl slavný algoritmus, který rychlé a úspěšné vyhledávání umožňuje. Stále se proměňuje a zdokonaluje. Jeho přesné znění je tajné.
Skvělý služebník Po deseti letech existence je Google pravděpodobně nejznámější a nejoblíbenější světovou značkou. Jakmile propojil vyhledávání s reklamou, stal se také továrnou na peníze. Jen loni dosáhl obratu 16,6 miliardy dolarů a zisku 4,2 miliardy. Porazil ostatní vyhledávače (jednou z mála výjimek, kde „nezabral“ většinu trhu, zůstává díky Seznamu Česko) a ohrožuje postavení softwarového giganta Microsoft. Asi žádné jiné firmě v historii se nepovedlo, aby se za deset let stalo její jméno běžně užívaným slovem (ano, většina z nás „googluje“) a aby tak významně změnila svět.
S úspěchem je spojena i kritika. Google učinil náš život snazší, protože má odpověď na každou naši otázku. Ale podle některých to zároveň znamená, že o věcech přestáváme hlouběji přemýšlet a nalézat vlastní odpovědi. Jiné zase znepokojuje již zmíněný vpád do soukromí. Co když majitelé firmy jednou přestanou ctít vlastní zásadu, že se nemá činit zlo? Anebo – a to už jsme na poli sci-fi– dá ohromné množství dat ve spojení s googlovským algoritmem vzniknout umělé inteligenci, která se vymkne lidské kontrole? To vše jsou otázky, které desetileté výročí Googlu přináší.
Zatím je tento vyhledávač a jeho další služby skvělým služebníkem. A možná nám i poradí v tak choulostivých problémech, jako je volba politické strany. Horší bude, až se rozhodne tyhle problémy prostě řešit za nás. A jakkoliv to zní utopisticky, může to být dřív než za dalších deset let.
***
Asi žádné jiné firmě se nepovedlo, aby se za deset let stalo její jméno běžně užívaným slovem (ano, většina z nás „googluje“) a aby tak významně změnila svět
O autorovi| Miloš Čermák novinář e-mail: cermak@extra.cz
